reklama

Do Treblinky přišel první transport Židů z varšavského ghetta 23. července 1942. V průběhu následujících 15 měsíců zde zahynulo necelých 900 tisíc lidí, někteří hladem a vyčerpáním, jiní byli bez milosti popraveni, ať už střelou do týla nebo v plynových komorách.

Zajatci zde byli natolik zoufalí, že se dokonce vzbouřili nacistickému vedení. Vězni z obslužného tábora v srpnu roku 1943 zapálili několik domů a pobili několik strážců, uprchnout se ale podařilo jen několika desítkám z nich.

Jedním z nich byl Čech Richard Glazar, autor knihy Treblinka - slovo jako z dětské říkanky. Příběh vzpoury a útěku z Treblinky sepsal hned po válce, v roce 1945. Jako jeden z mála měl štěstí, že přežil.

Nacisty totiž vzpoura rozpálila do ruda a začali tábor likvidovat. Před příchodem východní fronty spálili budovy, které se v něm nacházeli. A zářná budoucnost nečekala ani jeho zajatce.

Ti byli popravováni kysličníkem uhelnatým nebo výfukovými plyny. Na rozdíl od Osvětimi se zde nepoužíval jedovatý plyn cyklon B. V ní bylo během války zabito více než milion lidí a některé odhady uvádějí až milion a půl, avšak za celou dobu fungování tábora. 

Ten sloužil nacistům zhruba pět let, oproti tomu Treblinka "pouze" více než rok. Pokud by fungovala déle, počet mrtvých by nezadržitelně stoupal a číslo by bylo ještě hrozivější. 

Loading...
reklama