reklama

Jmenoval se Richard Benjamin Speck a narodil se 6. prosince 1941 v městečku Kirkwood jako sedmý z osmi dětí.  V šesti letech mu umřel otec, a matka si po několika letech našla nového partnera – těžkého alkoholika. Od toho přebral jeho koníčka a od 12 let se pravidelně opíjel. Nastoupil sice ještě na střední školu, ale ukončil ji hned po prvním ročníku, když propadl ze všech předmětů.

Speck se toulal a živil se příležitostnými pracemi a krádežemi. K „radosti“ své rodiny je také často navštěvoval a vyjídal. Když roku 1960 pracoval v továrně na limonádu 7-Up potkal patnáctiletou Shirleyem Annette Malonovou. Tři týdny po první schůzce mu dívka oznámila, že je těhotná. Zamilovaný Speck si ji vzal, narodila se jim dcera Robbie Lynn a skoro tři roky sekal až na drobnosti latinu.

Poté se však vrátil ke svému starému koníčku – alkoholu. V červenci 1963 ukradl kolegovi šek s výplatou 44 dolarů a vykradl obchod s alkoholem. Soud mu za to vyměřil šest let vězení. Propuštěn byl však již po šestnácti měsících. Týden po propuštění, 9. ledna 1965 však napadl nožem v opilosti na parkovišti ženu, se kterou se dal náhodně do hádky. Podmínka mu byla zrušena, ale po pouhých šesti měsících byl opět na svobodě. Sekat latinu vydržel jen do prosince 1965, kdy pobodal muže. Trest? Pro smích! Pokuta 10 dolarů za rušení nočního klidu. Tu výtečník nezaplatil, a tak si odseděl tři dny.

Poté vykradl obchod s alkoholem. Protože mu byla policie na stopě, a po svém čtyřicátém druhém zatčení v Dallasu by se už jistě vězení nevyhnul, rozhodl se vrátit do Kirkwoodu, kde stále žili jeho přátelé. Doma 9. dubna 1966 přepadl dům pětašedesátileté Virginie Hillové, kterou znásilnil a okradl. O devět dní později se ve městě ztratila barmanka. Tělo našli až o několik dní. Někdo ji praštil do břicha, po kterém ji praskla játra. Speck se z města potichu vytratil, ale police v jeho opuštěném hotelovém pokoji našla věci obou žen.

A k „velké radosti“ své sestry se objevil u ní v Chicagu. Našel geniální způsob, jak se vyhnout stíhání na pevnině. Stal se námořníkem. Hned první plavba skončila neslavně. Specka zradilo slepé střevo a musel být z lodi evakuován. Dne 11. června 1966 se snažil získat místo na lodích plavících se na Velkých jezerech. Když neuspěl, pustil se do nezřízené konzumace alkoholu v baru Shipyard Inn. V tom mu pomáhala třiapadesátiletá prostitutka Ella Mae Hooperová. Tu si odvedl do svého pokoje, kde ji znásilnil, obral o 32 dolarů a pistoli. Pak se vrátil do baru k pití.

Speck však neměl rozhodně dost. Kolem jedenácté večer se vydal na lup. Vybral si pro to nedalekou kolej pro zdravotní sestry. Ta však nebyla prázdná! Bylo v ní devět budoucích zdravotních sester. Speck donutil Glorii Davyovou, Patricii Matusekovou, Ninu Jo Schmalovou, Pamelu Wilkeningovou, Suzanne Farrisovou, Mary Ann Jordanovou, Merlitu Gargullovou a Valentinu Pasionovou kleknout si v pokoji a mlčet. Poté si pro každou přišel odvedl je do vedlejší místnosti. Tam je bez milosti uškrtil, ubodal nebo podřízl. 

Poslední z nich, Glorii Davyovou ještě znásilnil. Poté si o ní otřel nůž, a jako by nic odkráčel. Vrah však udělal chybu. V opilosti se přepočítal, a mladá filipínská sestřička Corazon Amuraová se schovala pod postel. Teprve v šest hodin ráno se odvážila vylézt. Vše ohlásila na policii. Přidala i podrobný popis vraha. Na místě se navíc našli i jeho otisky. Corazon navíc poskytla policii přesný popis vraha a šokovanou zemi brzy obíhal policejní portrét.

Ten se stal Speckovi osudným. Jeden jeho pijácký kamarád ho v něm poznal a zavolal policii. Už 15. července se Speck ocitl za mřížemi. Pokoušel se zapírat, ale když se dozvěděl, že policie má svědka a jeho otisky, přiznal se. Soud se Speckem trval od 3. dubna do 15. dubna 1967.  Porota se domlouvala pouhých 49 minut. Rozsudek zněl trest smrti. Nikdo snad ani nic jiného nečekal.

Speck měl však neuvěřitelné štěstí. V porotě jeho soudu, než se ji podařilo ustanovit, z morálních nebo náboženských důvodů z možného rozsudku smrti odmítlo sedět 250 lidí. To již v jiných případech vedlo k pochybám o spravedlnosti procesu. Speck tedy opět stanul před soudem a tentokrát byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 400 až 1200 let. Speck se snažil dostat z vězení na podmínku celkem šestkrát, ale vždy to skončilo zamítnutím.

Rozsudkem Speckův příběh neskončil. Ve vězení získal Speck přezdívku Ptáčník, protože choval vrabce, který vletěl skrze mříže do jeho cely. Když mu strážný řekl, že je zakázáno chovat ve vězení zvířata, Speck nebohého ptáčka prohodil roztočeným větrákem „Myslel jsem, že jste ho měl rád...“, vykoktal překvapený bachař. „Ale jo! Měl!“ odpověděl Speck, „Ale když ho nebudu mít já nebude ho mít nikdo!“ Ani jinak to nebyl vzorný vězeň. Zapojil se do prodeje drog a vyráběl alkohol. Se strážemi se často hádal. Chtěl po nich nové oblečení a rádio a kázeňské tresty na něj neplatili. „Jsem tu na 1200 let! Co mi asi tak můžou?“ pochechtával se.

Za celou dobu svého pobytu o svém činu mluvil s novinami jen jednou. Roku 1978 pro list Chicago Tribune tvrdil, že si na vražednou noc nepamatuje, ale bylo mu „pekelně líto“, toho, co se stalo. Zemřel v roce 1991 na zástavu srdce den před svými narozeninami. Co si skutečně myslel se ukázalo až pět let po jeho smrti.

Do médií se tehdy dostalo „domácí video“ vězňů, které bylo natočeno v roce 1988. Je na něm Speck se spoluvězni v družné zábavě. Speck má na sobě dámské spodní prádlo. Díky propašovaným hormonům mu narostla prsa. Speck na videu tančí, rozhazuje peníze, poté si zakouří jointa a šňupe kokain. „Kdyby věděli, kolik tu mám srandy,“ holedbal se, „tak mě radši pustí.“ Na otázku filmujícího, zda zabil ty sestřičky, se jen ušklíbl a prohlásil „Jasně, že jo! Prostě to nebyla jejich noc!“ a ještě se slzou v oku politoval „Nebyla to žádná sranda! Uškrtit někoho, to není jako v televizi, trvá to tři minuty a chce to dost síly!“ Také prohlásil že toho nelituje a netíží jej svědomí.  Na konci videa ještě jednomu vězni poskytl orální potěšení.

Speck tak šokoval znovu dlouho i po své smrti. Muž bez svědomí sice za svůj hrozný čin dostal trest, ale ukázalo se, že to vlastně trest ani nebyl, a „potrestaný“ si jej náramně užíval. Po jeho smrti dostala jeho tělo rodina. Ta se obávala, že by mohlo dojít k zhanobení vrahova místa posledního odpočinku, a tak bylo tělo zpopelněno a rozptýleno na neznámém místě. Speckovi činy byla tak strašné, že by se zřejmě obavy jeho příbuzných, kteří si namnoze změnili jméno, nejspíše splnili. 

reklama