Nekonečná válka v Afghánistánu se dědí mezi prezidenty. Historik otevřeně o současné situaci

Zapomenutý konflikt

Další americký prezident podle historika válku nepochybně zdědí, stejně jako ji zdědil Barack Obama od George W. Bushe. "Jde o situaci, kdy fráze nekonečná válka není hyperbolou, ale přesně popisuje realitu," konstatuje Bacevich. Dodává, že s ohledem na tuto deprimující skutečnost by bylo možné se domnívat, že uchazeči o křeslo v Bílém domě - a tedy i vrchního velitele ozbrojených sil - se budou nějak vyjadřovat k tomu, jak chtějí válku vyhrát, či alespoň zkrátit, nebo vysvětlovat, proč by Spojené státy měly pokračovat v tak nákladném dobrodružství.  

"Ve svých dlouhých sjezdových projevech si však Donald Trump, který hovořil 75 minut, ani Hillary Clintonová, která hovořila 66 minut, nenašli čas, aby Afghánistán alespoň zmínili," poukazuje odborník. Dodává, že toto mlčení naznačuje, co lze očekávat v nadcházejících týdnech - kampaň, v níž kandidáti budou energicky vzájemně napadat způsobilost protivníka k výkonu funkce, zatímco vypustí jakékoliv serióznější rozbory klíčových otázek národní bezpečnosti.

Bacevich tak očekává mnoho bojovných póz a nechutnou recitaci frází a naopak velmi málo kritické analýzy zabývající se nedávnými chybami a zklamáním plynoucím z amerických vojenských intervencí. Doplňuje, že Američané totiž již dlouhou dobu vykazují tendenci potlačovat, zlehčovat či kompletně zapomínat války, které se odmítají zařadit do triumfálního příběhu amerických dějin. Afghánistán pak dle odborníka spadá do kategorie těch zcela zapomenutých konfliktů.

Ač je to nepohodlné, Afghánistán si stále zaslouží pozornost, deklaruje historik. Vysvětluje, že právě zde Spojené státy poprvé otestovaly variantu, která po 11. září představuje stavební kámen jejich bezpečnostní politiky, tedy rychlou aplikaci americké vojenské síly, která nejen eliminuje ty představující riziko, ale na jejich místo dosadí stabilní politický řád oddaný liberálním hodnotám.     

"V Afghánistánu Spojené státy a jejich spojenci neuspěli ani v jednom z těchto bodů, navzdory nezanedbatelným ztrátám a nákladům převyšujícím bilion dolarů," konstatuje expert. Připomíná, že navzdory mnoha rokům západní podpory afghánská vláda, která stále závisí na mezinárodních dotacích tvořících 70% jejích operativních zdrojů, ukazuje jen malou schopnost fungovat samostatně. Úsilí vymýtit zažitou korupci nikam nevede, produkce opia kvete, přičemž Afghánistán stále stojí za 90% světové produkce heroinu, poukazuje Bacevich. Dodává, že byť Taliban není zakořeněn v Kábulu, přežil a podle některých odhadů opět sílí, přičemž v zemi navíc ustanovil svou odnož i Islámský stát.   

Rezignace na zodpovědnost  

Operace, která byla kdysi známa jako Trvalá svoboda, nyní pokračuje pod nic neříkajícím názvem Rozhodná podpora a přeměnila se ve faktické přiznání očekávání prudkého sestupu, pokračuje historik s tím, že cílem mise se nyní v zásadě pouze přežívat. Současná situace v Afghánistánu proto podle Baceviche reprezentuje politické selhání závratných rozměrů, které v posledních letech doprovázely podobně tragické výsledky amerického úsilí v Iráku, dějišti další dlouhé války, jejíž konec je také v nedohlednu.     

Je to zřejmě politická kalkulace, která Trumpovi a Clintonové radí, aby se vyhnuli pečlivému zhodnocení afghánské války, domnívá se odborník. Připomíná, že Trumpova kandidatura je založena na výstřednostech, a proto vysvětlování jeho důvodů k mlčení představuje spíše spekulativní úkol. Jednou z možností však dle historika může být fakt, že Trump o událostech v Afghánistánu po roce 2001, kdy dorazila americká vojska, mnoho neví, a nemá tedy co říct. Další variantou je skutečnost, že existují jiná témata, například Libye, kde může jít Clintonové mnohem lépe po krku, přemítá expert.  

Clintonová se může zase zdráhat připomínat voličům, že během prezidentství jejího manžela  militantní islamisté v Afghánistánu položili prvotní základy pro útoky z 11. září 2001, nastiňuje Bacevich. Dodává, že v tomto směru je pro ni lepší, pokud bude o tématu hovořit co nejméně. Dle experta je ve hře ještě další faktor: Clintonová se snaží zdůrazňovat své dobré vztahy s předními vojenskými představiteli a nepochybně doufá, že se jí tím podaří pohřbít image demokratů coby protivojenské strany. Pokud by svou kritickou pozornost zaměřila na Afghánistán, nepochybně by to přineslo otázku, proč se vysocí generálové velící tamním jednotkám USA a NATO vrátili zpět, aniž by odvedli svou práci, domnívá se historik. Dodává, že významná role přisouzená jednomu z těchto velitelů na sjezdu demokratů naznačuje, že Clintonová má mnohem větší zájem zajistit si podporu generálů, než aby je hnala k odpovědnosti za selhání.        

Pokud se kandidáti neotočí k Afghánistánu zcela zády, měli bychom podle historika doufat, resp. měli bychom trvat na tom, aby v nadcházejících volebních debatách Trump a Clintonová čelili těmto otázkám: Jaké přesné poučení si berete z této nejdelší americké války? Můžete vysvětlit, jak byste tato poučení realizovali v úřadu? Co se týká samotného Afghánistánu, kam vlastně směřujeme?  

"Vyhnout se těmto otázkám by znamenalo rezignovat na zodpovědnost," uzavírá svůj komentář Bacevich.

Témata:  Afghanistán,  USA