reklama

Romer poskytl rozhovor švédskému listu Dagens Nyter. V něm naznačil, že by se Švédsko mohlo inspirovat Hongkongem. „Otázka uprchlíků je obrovský problém, ale jsou zde možná řešení. Švédsko, řídce obydlená země, by jim mohlo pronajmout plochu o velikosti Hongkongu," vysvětloval s tím, že toto řešení je velmi výhodné.

„Chtělo by to miliony lidí, kteří by se o sebe postarali, a nebude to nic stát... Je důležité, aby tato volná zóna byla považována za nezávislou, tedy s vlastními zákony a pravidly, a nikoli za součást Švédska. Ti, kteří by tam žili, by neměli být švédští občané, ale měli by žít své životy zcela odděleně od zbytku společnosti," vysvětloval možné řešení migrační krize v severské zemi ekonom.

Ekonom už navrhl podobnou zónu pro Spojené státy, půda v zálivu Guantánamo by podle něj byla vhodná k vytvoření autonomní kolonie pro uprchlíky a migranty.

Aby tato zóna fungovala, bylo by podle Romera nutné zavést přísné hraniční kontroly s ostatními oblastmi Švédska tak, aby se obyvatelé této oblasti nemohli dostat na druhou stranu hranice. Uvolnění omezujících pracovních zákonů, jako je minimálním zda a pracovní doba, by pak podle něj mohlo přispět k hospodářskému růstu v této zóně. Jeho slova cituje server Breitbart.

Základem pro tento návrh je právě situace v Hongkongu - nízká regulace někdejší britské královské kolonie z místa udělala jednu z nejbohatších oblastí světa. Jako další příklad z praxe pak uvádí ruskou exklávu Kaliningrad, malou oblast v severní Evropě, která je geograficky izolovaná od velké části národa, která je nejrychleji rostoucí a jednou z nejbohatších oblastí Ruska.

Jak ale poukazuje server Breitbart, situace Hongkongu, kam se stěhovali především čínští podnikatelské, je jiná. V Evropě, především v Německu, na počátku migrační krize panoval optimismus, který se týkal toho, že by nově příchozí mohli zaplnit prázdná místa na pracovním trhu. Jenže teď se ukazuje, že to rozhodně tak jednoduché nebude a že dostat migranty do práce je větší problém, než se čekalo.

Z celkového počtu více než jednoho milionu přistěhovalců, kteří přijeli v roce 2105, je většina z nich „nezaměstnatelná". Naprostá většina z nich nemá žádnou kvalifikace. Jen několik desítek z nich získalo zaměstnání u předních německých firem, a to navzdory značné podpoře vlády, které mluví o zapojení migrantů na pracovní trh jako o klíčovém bou v procesu integrace.