Jak se připravit na válku? Skandinávci radí, Češi se mohou inspirovat

Švédské úřady například distribuovaly do pěti milionů domácností letáky s názvem „V případě krize nebo války“. Jsou zde praktické rady o skladování potravin, přípravy na výpadky dodávek elektřiny nebo zabezpečení přístupu k hotovosti. Úřady rovněž zdůrazňují tzv. psychologickou obranu neboli schopnost společnosti odolat dezinformacím a cizím vlivům.

Finský průvodce „Příprava na mimořádné události nebo krize“ je spíše zaměřen na obecnou podporu obyvatel a různé druhy krizí. Jak psaly EuroZprávy.cz, švédský a finský přístup je značně rozdílný hlavně kvůli historickým rozdílům – Švédsko zůstalo po celou dobu druhé světové války neutrální, přičemž Finsko zažilo sovětskou invazi, je daleko obezřetnější a ani po rozpadu SSSR obranné struktury úplně nerozpustilo.

Preventivně informují společnost také úřady pobaltských státech, Norsku nebo Dánsku. Konkrétně ty dánské doporučují lidem mít v zásobě devět litrů vody na osobu a zásobu konzervovaných potravin na tři dny. Norové zdůrazňují potřebu jodových tablet pro případ jaderného útoku. Pobaltské země pravidelně aktualizují své krizové plány, neboť panuje přesvědčení, že po napadení Ukrajiny se Moskva může obrátit právě proti nim.

Ve střední Evropě je ale situace poměrně odlišná, konkrétně v České republice občané žádný konkrétní plán neobdrželi. Prozatím nezbývá než se v nejhorším případě spolehnout na vlastní úsudek a věřit, že se stát o vše potřebné postará. Nelze na to ale spoléhat vždy, protože napadení Česka může vyústit ve výrazné poškození kritické infrastruktury, včetně dodávek potravin a energie tak, jako to vidíme na Ukrajině nebo v Pásmu Gazy.

Jelikož je svět propojený, znamená to, že máme docela dobré povědomí o tom, co se děje v našem okolí. Tudíž se k nám dostávají informace o událostech nejen na evropském kontinentu, ale na celém světě. Z pamfletů pro švédské občany si tedy můžeme vzít inspiraci, protože základní životní potřeby se neliší nikde.

Po celé Evropě vidíme, že se různé země připravují na možný konflikt, nejpravděpodobněji s Ruskem. Státy ležící na východě si většinou hrozbu uvědomují více a adaptují se. Konkrétně jde třeba o Poláky, kteří začali masivně investovat do obrany a bezpečnosti, hodlají značně rozšířit armádu a posílit těžké a vzdušné vojsko.

Takový trend vidíme leckde. Již zmíněné pobaltské země se připravují po svém, spoléhají především na obranu ze strany jejich západních partnerů. Bez nich by byly zranitelné a prakticky bezbranné. Naopak Finové dělají vše pro to, aby byli obranyschopní – proto společně se Švédskem vstoupili do Severoatlantické aliance a posilují obranu na hranicích.

Česká republika ani zdaleka není tak připravená, jako jiné východní země. To platí i o Slovensku, jehož přední představitelé většinou Rusko ani nevnímají jako hrozbu. Proaktivní přístup tamních úřadů k přípravě obyvatelstva na nejhorší tím pádem nelze očekávat a pokud skutečně dojde k válce, Češi ani Slováci na tom z hlediska připravenosti a morálky nebudou právě nejlépe.

Globalizace v tomto ohledu tedy může nesmírně pomoct. To, co Středoevropanům nedávají jejich státy, jim mohou dát západní partneři a spojenci, kteří hrozbu přijali a pracují s ní.

Běžný Čech se může jednoduše řídit doporučeními cizích úřadů, protože má k těmto informacím přístup. Vyplácí se medializace, která doručí potřebné informace i v českém jazyce, angličtí mluvčí to mají ještě o něco jednodušší.

Co jsme se tedy dozvěděli?

Ze Skandinávie do českého veřejného prostoru doputovaly informace o tom, jak by se lidé měli chovat v případě konfliktu. V českých končinách se nijak zásadně neliší.

Rozdíl je například v tom, jestli žijeme v nájemním nebo vlastním bydlení. Lidé ve vlastním bydlení mohou mít jistotu, že o něj jen tak nepřijdou a budou si v něm moci v klidu nashromáždit potřebné zásoby. Totéž platí o nájemním bydlení, ale v případě vážné krize není jisté, že majitel nemovitost skutečně udrží – a že nový majitel si nájemníky ponechá. Ale to už je jiná kapitola.

Pokud se zamyslíme nad potřebnými zásobami, nejdůležitější je vždy zachovat klid a ideálně se připravit předem. V momentě, kdy konflikt přijde, je možné očekávat širokou paniku a nedostatek životních potřeb v obchodech. Proto je na místě připravovat se dopředu a průběžně.

Zajistit si pro domácnost dostatek základních potravin není nijak složitý úkol. Mouka, mléko či toaletní potřeby v dnešní době nejsou tak drahé, aby se nedaly dostatečné zásoby nashromáždit během jednoho až dvou měsíců. Není od věci se naučit péct chléb a konzervovat vlastní potraviny, protože tyto produkty nemusí být nutně k dispozici. Upéct vlastní chléb je poměrně jednoduché a na internetu se vyskytuje mnoho receptů.

Vždy je lepší mít k dispozici dostatek balené vody, neboť během konfliktu může dojít k poškození vodní infrastruktury a tím pádem znehodnocení pitné vody. A opět – balená voda v supermarketech stojí doslova pár korun.

Hotovost nad zlato

Válka může vést k tomu, že přestanou fungovat bankovní služby v našem okolí – což jsme mohli vidět třeba na začátku ruské invaze proti Ukrajině.

Z bankomatu si nevybereme a snaha o vybrání hotovosti u přepážky může skončit neúspěchem. Kvůli poruchám kritické infrastruktury jsou v ohrožení bankovní terminály v obchodech, tudíž jediný způsob, jak si něco koupit, je hotově.

Přípravou hotovosti předem se můžeme vyhnout nepříjemným frontám u přepážky, na jejichž konci se vybrání potřebných prostředků ani nemusíme dočkat. Banky jich totiž nemají nekonečné množství a nemůžou s jistotou zaručit, že se dostane na každého – ať už má na bankovním účtu jakkoli vysoké prostředky.

Témata:  válka,  Finsko,  Estonsko,  Švédsko,  komentář