reklama

"Ne," odpověděl dnes Benediktsson v Londýně na otázku novinářů, zda hodlá kvůli aféře odstoupit.

Gunnlaugsson sice minulý týden rezignoval, koaliční vláda jeho Pokrokové strany a Strany nezávislosti se však udržela v prakticky nezměněném složení u moci. Ministr financí Benediktsson přitom vlastnil offshoreovou firmu v daňovém ráji na Seychelách a ministryně vnitra Ólöf Nordalová v Panamě. Oba shodně říkají, že se ničeho nezákonného nedopustili.

Převádění peněz do offshoreových firem není nezákonné. Podle expertů by ale dokumenty, které unikly z panamské právní a poradenské společnosti Mossack Fonseca, mohly poskytnout důkazy o daňových únicích, praní špinavých peněz, porušování sankcí, drogových obchodech a dalších zločinech.

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), které se podílelo na zveřejnění Panamských dokumentů, uvedlo, že Benediktsson potvrdil své třetinové vlastnictví společnosti na Seychelách. Firma byla prý vytvořena k investicím do čtyř bytů v rozestavěné budově v Dubaji. Činnost firmy byla postupně omezována a v roce 2012 byla odstraněna z registru firem na Seychelách.

Agentura AFP upozornila, že v Panamských dokumentech je zmíněno asi 600 Islanďanů. Tato země s 320.000 obyvatel má v dokumentech tedy vůbec nejvyšší počet lidí na obyvatele.

Offshoreové firmy Islanďanů jsou dědictvím euforie, která vládla v islandském finančním sektoru krátce po roce 2000. Islandské banky tehdy mohutně expandovaly do zahraničí, ovšem za cenu velkého zadlužování. To nakonec vedlo v roce 2008 ke krachu tří nejvýznamnějších islandských bank.

"Je to malá klika, která se ani po (finanční krizi) z roku 2008 nevzdala svých aktivit. Jen se tím potvrzuje, že peníze vydělané během let překotného rozvoje se nevypařily do vzduchu," zlobí se Kolbrún Elfa Sigurdardóttirová (50), jedna z obyvatele Reykjavíku.

reklama