"Velký šéf" Trump? V Turecku bouřlivě slaví porážku Clintonové

Mínění Turků přeje Trumpovi. Turecká média podezřívají nyní již ve volbách propadlou kandidátku Clintonovou z podjatosti. Tureckým médiím se zřejmě líbí Trumpův slogan „Učiň Ameriku opět velikou". Novinový sloupkař Melih Altinok se v deníku Sabah zamýšlí nad tím, „co komu Trump vlastně kdy zlého udělal". Altinok ve svém sloupku vypočítává, proč je Trump dalece lepším kandidátem než jeho protistrana v osobě Hilary Clintonové.

To vše vypadá nicméně podivně vzhledem k faktu, že Erdoganova vláda samu sebe považuje za islamistickou. Odpověď je nabíledni: z Turecka slyšíme hlasy kritizující dosavadní USA za jejich obsesi potírat islám. V souvislosti s tím si lze všimnout, jak turečtí komentátoři málem uctívají ty Američany, kteří se již dříve rozhodli, konvertovali k islámu. Zjevnou modlou je tu postava slavného boxera Muhammada Aliho (Cassia Claye). Právě Ali konvertoval k islámu na znamení protestu se zahraniční politikou Spojených států v té době. Turecko vůbec poukazuje na historii USA, která má vlastně koloniální charakter; Americe se například nepříčilo zneužívat práci černých otroků.

Věc je o to podivnější, jelikož Trump otevřeně vyzývá k zákazu vstupu islamistů na území USA. Tato jeho pozice byla „oceněna" takovou rasistickou organizací jako Ku Klux Klan. Podle zdroje FP, z něhož citujeme, je Trump zosobněním všeho toho, co by měli současní Turci z duše nenávidět. Tedy se znovu ptáme, co Trumpovi nahání body zrovna v Turecku? Kýženou odpovědí může být fakt, na nějž poukazují příznivci prezidenta Receipa Tayyipa Erdogana. Tvrdí totiž, že existuje vazba mezi Hilary Clintonovou a sítí kolem Fethullaha Gülena, který je obviňován současným prezidentem Turecka za pokus o protivládní puč, jenž se odehrál letos v létě. Lobbystická aktivita Gülenistů, etablovaných v USA, je přitom spojována s Clintonovou už od prezidentských primárek v roce 2008, kdy Clintonovou vnitrostranicky předstihl Barack Obama.

Provládní novinář Mahmut Övür upozorňuje dokonce na zásadní provázanost Clintonové s gülenisty, kteří současný turecký establishment před letním propadlým pučem neiritovali zdaleka tak silně, jako se to děje nyní – tedy po zmařeném převratu. 

Při své nedávné návštěvě ve Washingtonu současný ministr zahraničních věcí Turecka Mevlüt Cavusoglu vyzval Američany k tomu, jestliže si nechávají platit gülenisty na své kampaně, aby přemýšleli dvakrát, co za peníze mají vlatně v rukou. Vždyť americká vláda musí tak jako tak jednat s Ankarou. Ačkoli je Ankara spojencem NATO, Turci považují tento pakt za křesťanský klub, který nevystihuje dobře současné zájmy Ankary. Straníci Erdogana tak vítají jistou míru izolacionismu, kterou dává tušit Trump ve své příští zahraniční politice. To vše opět nahrává Turecku. A tak prý Turci raději budou mluvit klidně s Ruskem, a to o vybraných problémech, nežli museli sdílet s NATO „neturecké" hodnoty; dle Turků by bylo pro příště lepší, kdyby si státy, kde je třeba, vzájemně pomáhaly, než aby se Amerika všude vměšovala.

Turci ocenili dvě twitterové zprávy Trumpa o tom, že má důkazy, kterak se 13 agentů CIA z popudu Obamovy vlády pokoušelo pomáhat při protivládním puči v Turecku. I když se tato informace částečně zametla pod koberec, v Turecku Trump svými posty udělal dojem. Tehdy ještě republikánský kandidát nařkl Obamu s Clinton z destabilizaci Blízkého východu (awdnews.com). Hilary Clintonová předtím poněkud nešťastně deklarovala, že USA budou podporovat v Sýrii Kurdy. Kurdové byli a jsou pro Turecko neuralgický bod nejen z hlediska vnitřní politiky. Premiér Binali Yildirim vyslovil otázku, zda za tohoto statutu quo lze USA považovat dále za spojence.

Kdybychom odložili čistě politickou linii a podívali se na Trumpa s Clintonovou jako na duelanty osobnostní, Trump se zdá být pro Turky zajímavější svými machovskými postoji, které patrně více odpovídají turecké „východní" mentalitě. Na tureckých stránkách Internetu se Trump považuje za „šéfa", stejný titul náleží jen prezidentovi Erdoganovi. Po vzoru Erdogana i o Trumpovi se v Turecku pějí ódy, v nichž pozitivně vystupuje v parádním lesku velký „šéf", který se daleko více zamlouvá pracujícím Turkům než „roboticky" působící Clintonová. Na Trumpovi v Malé Asii imponuje jeho nacionalismus, odklánějící se od internacionálního behaviorismu. Jistě, jsou tu rozdíly. Turecko přijímá uprchlíky. USA se je snaží držet „za hradbami". Turecký prezident se nechal slyšet, že je mu jedno, zda jej cizina nazývá diktátorem. Daleko více mu jde o to, jak jej nazývají vlastní lidé.

Nacionalisti v Evropě ústy svých předáků tvrdí, že se neumějí vžít do situace amerických protikandidátů, že jim jde hlavně o postoj USA vůči jejich zemím. Takto se například vyjádřila, Marine Le Penová. Ukazuje-li Trump na sebe jako na amerického patriota, budeme si muset počkat, abychom pochopili, co to pro nás bude znamenat. Uvidíme, co dobrého to přinese státům světa, Americe, Turecku v neposlední řadě.

Témata:  Donald Trump,  Turecko,  USA