Rusové chtějí být opět chytří? Začali hrát šachy ve velkém

Boj o titul mistra světa v šachu mezi norským držitelem titulu Magnusem Carlsenem a ruským vyzývatelem Sergejem Karjakinem vyvolal neuvěřitelný zájem v Rusku i ve světě.

"Naši vědci už roky nedostávají Nobelovy ceny," píše server. Naposledy se to povedlo akademikovi Vitaliji Ginzburgovi před 13 lety. V roce 2010 "nobelovku" dostali naši bývalí spoluobčané Andrej Geim a Konstantin Novoselov.

Obloukem se Rusku vyhýbají hudební ocenění. Na filmových festivalech také drží hladovku, s jedinou světlou výjimkou. Ale filmový jazyk režiséra Andreje Zvjaginceva je pro běžného diváka příliš složitý a jeho politické postoje jsou takové, že je těžké z něj udělat "ruského hrdinu".

V národě, který tak moc touží po postavení světové velmoci, tak vzniká silný komplex intelektuální méněcennosti, který se sotva dá kompenzovat vojenskými úspěchy. Komplex je zvláště silný ve srovnání se sovětskou minulostí, kdy Nobelovy ceny dostávali jak fyzici, tak lyrici (i když v případě Borise Pasteraka či Josifa Brodského sovětský režim nejásal).

Proto se lidé, prožívající hubená léta po obžerství sovětské propagandy o nejvíce sečtělé, vzdělané a intelektuální zemi na světě, nadšeně chápou možnosti zopakovat si někdejší pocity.

Karjakinův životopis skýtá možnost spojovat si jej se vším "dobrým", co se odehrálo v naší zemi v posledních letech. Rodák ze Simferopolu dokázal jako zázračné dítě z Krymu v ukrajinském dresu vyhrát šachovou olympiádu v roce 2004. Ale v roce 2009 vyměnil ukrajinské občanství za ruské. Veřejně prohlašoval, že to udělal, protože se vždy cítil být Rusem. Tedy přál si "připojit se k Ruské federaci" o pět let dříve, než sám Krym.

Je také velkým obdivovatelem Putina: nosil tričko s jeho portrétem a na twitter si dal společný snímek. Zkrátka vlastenec, bránící intelektuální převahu Ruska v boji se Západem. Ale na rozdíl od mnoha našich hurávlastenců je v rozhovorech se zahraničními novináři zdvořilý a korektní.

Karjakin se velmi podobá sovětským mistrům světa, zejména Anatoliji Karpovovi. Je tu ale zatím jeden podstatný rozdíl. Karpov byl doslova oficiální ideologickou zbraní Sovětského svazu v šachové bitvě s emigrantem a kritikem sovětského režimu Viktorem Korčným. Nynější ruský režim Karjakina v propagandě nevyužívá.

"Pro nás Rusy je náramně důležité předvést, že ve velké globální šachové partii nejsme žádní pěšáci, ale králové či královny. Třeba i prostřednictvím jednoho konkrétního člověka v jednom konkrétním zápase," uzavřel server Gazeta.ru.

Témata:  Rusko,  šachy