Západ zradil Rusko a k moci se tak dostal Putin. Novinář tvrdě kritizuje přístup elit k Moskvě

Roxburgh v komentáři připomíná, že letos je to 25 let od srpnového převratu a pádu Sovětského svazu. Vzpomíná na to, jak se v srpnu 1991 připojil k jásajícímu davu, který se sešel před ústředím KGB, jak pil šampaňské, které mu někdo dal v plastovém kelímku, a jak se on i ostatní vezli na vlně euforie. „O pár dní později přišlo několik tisíc lidí na pohřeb tří mladých mužů zabitých během krátkého puče. Z událostí, které následovaly, se mi točila hlava: ruský prezident Boris Jelcin uznal nezávislost pobaltských států, Ukrajina vyhlásila samostatnost, a starosta Moskvy nařídil, aby kancelář Gorbačova v budově ústředního výboru komunistické strany byla uzavřena,“ vzpomíná novinář.

Po 73 letech byl sovětský komunismus u konce. V té souvislosti připomíná, že proces začal už v roce 1988 v pobaltských státech, v roce 1989 pak došlo ke svržení komunismu v Polsku, NDR a Československu. „Pro mne je to vše součástí stejného hnutí - lid povstal na všech těch místech a svrhl totalitu. Rusové přijali svobodu v roce 1991, přesně tak, jak to udělali i východní Evropané,“ píše v komentáři.

Zároveň ale poukazuje, že Západ se na celou věc nedívá správně, protože nešlo jen o revoluci ve východní Evropě a o svržení komunismu, ale také o osvobození od ruské okupace. „To bylo hrubou chybou, která nás po čtvrt století přivedla na pokraj nové studené války, nebo něčeho ještě horšího,“ varuje.

„My na Západě se sami sebe musíme ptát: Proč jsme s Ruskem zacházeli jinak? Národy východní Evropy, s pochopitelně hořkými vzpomínkami na sovětskou vládu, zjistily, že je těžké rozlišit, co je utlačuje - zda ideologie či národ. Západ vyslyšel naléhání těch, před jejichž názory bychom měli být na pozoru - těch, kteří trpěli nejhoršími sovětskými hříchy v minulosti - Poláků a pobaltských zemí - jako kdyby se Rusko nezměnilo. Emoce, to není dobrý základ pro přijímání závažného rozhodnutí,“ domnívá se Roxburgh.

„Pozvali jsme je do NATO, kvůli čemuž se osvobození Rusové cítili nechtění a nedůvěřiví. Nezapomeňte, že v okamžiku, kdy se NATO rozhodlo expandovat, na počátku 90. let, tam nebyl žádný Vladimir Putin – byl tam Jelcin, blízký přítel Billa Clintona, který byl veleben jako demokrat, Jelcin, který přivítal svobodu pobaltských států a který je za to chválil. V tomto bodě neexistovala vůbec žádná hrozba ze strany Ruska. Mnoho starších západních postav mělo v té době velké pochybnosti, protože předvídaly, co by se stalo, kdyby všechny země v Evropě vytvořily vojenské spojenectví proti Rusku,“ píše komentátor.

Pochybnosti, nenávist a podezírání vůči Rusku ze strany Západu, podle něj situaci ještě zhoršily. „Pochopili jsme vůbec, co se tam stalo? Rusko potřebuje naši pomoc ještě více, než ji potřebovali Východoevropané. Poláci se zotavovali jen ze 44 let komunismu a lidé, kteří byli naživu, si ještě pamatovali život v demokracii. V Rusku tomu tak nebylo, země musela začínat od nuly, zatímco její ekonomika byla v troskách. Nepodařilo se nám řádně pomoci Rusům. Naše pomoc v devadesátých letech byla patetická. Nalili jsme miliardy dolarů do západních poradenských společností, ale jen málo z toho se dostalo k lidem, kteří to potřebovali. Rusové získali ten nejhorší dojem z kapitalismu i demokracie – miliony lidí žily v chudobě, oligarchové strkali své čenichy do žlabu a podvodné volby udržely Jelcina u moci i v roce 1996, kdy už neměl žádnou popularitu,“ vysvětluje Roxburgh.

Západ podle něj ignoroval ruské pokusy o obnovení jakékoliv zdání vlivu ve světě. Zatímco podporoval Jelcina jako „demokrata", odmítl ho jako partnera ve světovém dění, a způsobil rozpaky mezi demokraticky smýšlejícími prozápadními Rusy tím, že je označil za nepřátele NATO.

„Východní Evropa byla chválena a začleněna. Na Rusko čekalo ponížení a vyloučení. A to přesně byly podmínky, které o osm let později k moci přivedly k moci tvrdého člověka jako Putin, který slíbil obnovení národní hrdosti. Kdybychom lépe zvládni ruskou revoluci, pravděpodobně by žádný Putin nebyl. Všem katastrofálním následkům bychom se mohli vyhnout. Na konci tohoto jubilejního roku stojí za to uvažovat, o velkou příležitost jsme přišli, mohli jsme vybudovat novou Evropu. My jsme nejen zradili Rusy, kteří v roce 1991 oslavovali svoji svobodu; zradili jsme Východoevropany, kteří toužili po bezpečnosti a kteří se i přes členství v NATO cítí méně bezpečně, než tomu bylo v letech, která následovala po ruské demokratické revoluci,“ dodává Roxburgh.

Témata:  Rusko,  Vladimír Putin