reklama

Prezidentem byl Herzog od července 1994 do června 1999. Člen Křesťanskodemokratické unie (CDU) a právník Herzog byl prvním prezidentem Německa, který byl zvolen do úřadu po sjednocení země. Jako německý prezident byl důležitou postavou procesu schvalování česko-německé deklarace o vzájemných vztazích, kterou v lednu 1997 podepsali tehdejší český premiér Václav Klaus a spolkový kancléř Helmut Kohl.

V roce 1970 vstoupil do Křesťanskodemokratické unie (CDU) a od té doby zastával řadu stranických funkcí, mimo jiné byl několik let členem předsednictva CDU a předsedou pracovního evangelického kruhu CDU/CSU.

Kandidátem na prezidenta se stal po nezdařeném pokusu prosadit za uchazeče na prezidentský úřad saského ministra vnitra Steffena Heitmanna. Ve třetím kole voleb nakonec porazil sociálnědemokratického soupeře Johannese Raua, který ho v roce 1999 ve funkci vystřídal.

V roce 1997 Herzog například jako první německý politik zdůraznil, že genocida Romů za druhé světové války byla rasisticky motivovaná a nacisté ji prováděli se stejnou vervou, s jakou se snažili vyhladit Židy. Pozornost také vzbudil účastí na židovském pietním aktu, který se konal u příležitosti 50. výročí osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětimi. Nezúčastnil se tak oficiálních oslav v Krakově. Separátní akce se konala kvůli konfliktu mezi polskými organizátory a židovskými organizacemi zejména ze západních států.

Ocenil také česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích, kterou označil za "manifest budoucnosti" a vždy zdůrazňoval, že platí ve všech částech a neponechává prostor pro postranní myšlenky ani zadní vrátka. V dubnu 1997 v Praze svým projevem formálně uzavřel její schvalování.

Herzog požíval u německé veřejnosti i u opozičních stran velké vážnosti jako nestranný politik a měl vynikající jméno jako vědec, odborník na ústavní právo. V uplynulých letech také varoval, že se Evropská unie ocitla na scestí a že by se mohla rozpadnout kvůli své "posedlosti regulacemi".