Vsadí Trump na tvrdší postup proti Putinovi? Mohlo by to přinést víc škody než užitku, myslí si server

Zmatek provázející rezignaci prezidentova poradce pro národní bezpečnost Micheala Flynna a další obviňování z kontaktů mezi Donaldem Trumpem, jeho volební štábem a Ruskem na Moskvu silně zapůsobily. Přestože došlo k revizi původně nerealistických očekávání po zvolení Trumpa americkým prezidentem, události posledních dní odhady dále zhoršily. Naděje, že se USA stane spojencem Kremlu v Sýrii, že dojde k uskutečnění společných vojenských akcí proti Islámskému státu a že Ukrajina přestane být překážkou pro vzájemné sblížení, se vytratily, uvádí nedávný článek časopisu The National Interest.

Přitom ještě nedávno byly střízlivé hlasy o budoucnosti rusko-amerických vztahů v ruských televizních debatách v menšině. Nepopulární názory představovala myšlenka o nutnosti zahájení konkrétní akce ze strany Ruska, jejíž pomocí by si Moskva získala důvěru Bílého domu. Stejně neoblíbenou se stala kritika, že Kreml nemůže vyhledávat nový začátek s USA a zároveň odmítat přítomnost svých vojsk na Ukrajině. V posledních dnech se optimistický pohled na Trumpa v podstatě vytratil.

Euforie ruských médií

To se nestalo náhodou. Podle západních médií Rusko nařídilo médiím snížit množství zpravodajských příspěvků o americkém prezidentovi a jeho týmu. Zatímco mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov existenci takového nařízení odmítl, ruskojazyčné zpravodajství se začalo orientovat na jiné události. Trumpovy komentáře o Rusku v rámci jeho poslední tiskové konference dostaly jen málo prostoru a podobně to bylo i se schůzkou ministra zahraničí Rexe Tillersona s jeho ruských protějškem.

Ruský prezident Vladimir Putin se o Donaldu Trumpovi vyjadřoval spíše pragmaticky než s nadšením. Euforie ruských médií bude možná nahrazena opatrnějšími očekáváními. Pokud ale méně pozitivních zpráv sklouzne k podezřívání a agresivitě, sebemenší prostor pro zlepšení rusko-amerických vztahů se rychle uzavře. Ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin si již postěžoval, že americký ministr obrany John Mattis vyzývá k vedení „dialogu NATO-Rusko z pozice síly“. Určité skupiny v Moskvě a ve Washingtonu, D. C. doufají, že podobné výměny názorů zpomalí či zabrání rozhodnutí spolupracovat.

Zájmové skupiny v americkém Kongresu či média, jež se snaží odradit Trumpa od jeho úmyslu navázat kontakty s Ruskem, mohou nakonec svého cíle dosáhnout. Jejich triumf ovšem bude mít pouze krátké trvání. Trumpova politika vůči Moskvě mu politicky prospívá. Tvrdší postup proti Putinovi by mu sice pomohl odzbrojit jeho kritiky a umožnil by mu soustředit se na jiná témata, ale nevýhody plynoucí z takového rozhodnutí by byly značné.

Americký útok na Írán s ruskou podporou

Vítězství protiruské koalice by omezilo americké schopnosti bojovat proti Islámskému státu, znesnadnilo by snahu Bílého domu získat podporu Rady bezpečnosti OSN pro dohodu o íránském jaderném programu, včetně ruské podpory v případě vojenské akce, a dalo by Číně výhody ve vyjednávání o těchto tématech.

Výsledek takového vývoje by mohl přivodit smrt nevinných lidí, což se zdá být v pořádku pro ty, kteří strategické priority USA považují za znak poraženectví. Pokud takto budou vypadat následky jimi prosazovaného rusko-amerického nepřátelství, tak je prezident bude moci označit za protektory Islámského státu či íránských ajatolláhů a za „užitečné idioty“ pro velmocenské ambice Pekingu.

Témata:  Rusko,  USA,  Donald Trump,  Vladimír Putin