reklama

„Prezident Donald Trump pohrdá EU, oslavuje ty, kteří by chtěli rozbít sjednocenou Evropu, a jmenuje antievropské velvyslance; viceprezident Mike Pence říká, že prezident podporuje plné americké partnerství s EU. Prezident Trump považuje NATO za zastaralé; ministr obrany James Mattis říká, že pokud by neexistovalo, usilovně bychom se jej snažili vytvořit. Prezident Trump říká, že bychom měli vzít iráckou ropy; ministr obrany Mattis ujišťuje iráckou vládu, že Spojené státy nic takového dělat nebudou. Prezident Trump a ruský prezident Vladimir Putin diskutovali o spolupráci v Sýrii i mimo ni; ministr zahraničí Rex Tillerson a ministr Mattis jsou proti. Jak se zdá, vláda má diametrálně odlišnou politiku než prezident,“ shrnuje server Foreign Policy.

Analytička Kori Schalkeová z think-tanku Hoover Institution poukazuje, že je toto aktuální dilema amerických spojenců velmi podobné scéně z knihy Jane Austenové Pýcha a předsudek. „Elizabeth Bennettová odmítne nabídku k sňatku a její matka prosí jejího otce, aby donutil svou oblíbenou dceru změnit názor. Otec prezentuje tento problém takto: Je před tebou nešťastné rozhodnutí, Elizabeth. Od tohoto dne musíš být pro jednoho ze svých rodičů cizí. Tvá matka tě už nikdy nechce vidět, pokud si pana Collinse nevezmeš, a já tě nikdy nechci vidět, pokud to uděláš,“ parafrázuje expertka.

Přesně to podle ní vystihuje i současný problém americké politiky a cesty viceprezidenta a ministra obrany USA do Evropy a na Blízký východ - buď budou spojenci akceptovat ujištění ze strany kabinetu a ignorovat prezidenta Spojených států, nebo se rozhodnou, že jeho vyslanci nemohou veřejně mluvit za prezidenta, když je třeba provést politická rozhodnutí.

Předseda Evropské rady Donald Tusk popsal prezidenta Trumpa jako hrozbu pro Evropu srovnatelnou s ruskou agresí a islámským terorismem. Předseda Evropské Jean-Claude Juncker vyzval státy EU, aby odmítly americké výzvy ke zvýšení výdajů na obranu. Britská premiérka Theresa Mayová vsadila na jinou taktiku, držela se za ruce s prezidentem, což vyvolal bouři domácí kritiky bez zjevné politické výhody, píše Foreign Policy.

Německá kancléřka Angela Merkelová se pokusila o třetí cestu, nekonfrontovat prezidenta přímo, ale místo toho zdůrazňovat hodnotu multilateralismu. To je podle serveru rozumná strategie – alespoň do určité míry. „Preventivně a veřejně také pokárala Trumpa kvůli liberálním hodnotám a její lidé vyprávěli novinářům obsah jejich telefonních rozhovorů, ve kterých německá kancléřka musela poučovat prezidenta o Ženevských konvencích,“ připomíná analytička.

Jak se zdá, smířlivé vztahy tak dokázal navázat zřejmě jen japonský premiér Abe Šinzo. Ale ještě není jasné, zda tento vztah bude mít za následek nějaké politické úspěchy pro Japonsko. Možná, že je chyba předpoklad, že dilema bude vyřešeno. Možná, že analytici tomu budou rozumět lépe. Jaká je realita? To vše je realita.

„Právě tohle je naše realita teď. Nepředvídatelná a nesystematická sada politik, které zabraňují spojencům posílit americké úsilí, které vyžadují od členů kabinetu neustálou nápravu povyku způsobeného nevypočitatelným chováním prezidenta a které vyvolávají velmi vysoké náklady všechno, co chtějí Spojené státy dělat ve světě,“ dodává server.