Američané se musejí zpovídat světu. Hostili zločince, když jeho nohsledi zabíjeli nevinné Ukrajince

V pátek se v aljašském hlavním městě Anchorage na území USA odehrála událost, která bude v budoucnosti nevyhnutelně analyzována jako symbolická manifestace hluboké změny v geopolitickém směřování Spojených států amerických. 

Prezident Trump zde oficiálně přivítal prezidenta Ruské federace Putina. Na tom by za běžných okolností nebylo nic výjimečného – hlavy států se setkávají i navzdory neshodám. Nicméně okolnosti této návštěvy, její mediální obraz a zejména její symbolická rovina vyvolaly závažné otázky týkající se role Spojených států jako morální autority a garanta mezinárodního práva.

V okamžiku, kdy Putin vystupoval z letadla na aljašské půdě, byl vítán s protokolárními poctami, které dalece přesahovaly běžné diplomatické standardy. Trump mu osobně tleskal, zatímco americká armáda, reprezentující nejsilnější vojenskou mocnost světa, roztahovala červený koberec a jednotliví příslušníci ozbrojených sil symbolicky poklekli. Tato gesta, jakkoli možná míněná jako výraz formální úcty, v daném kontextu vypadala jako znepokojivý akt podřízenosti – a to nejen vůči ruskému prezidentovi, ale i vůči jeho mezinárodní agendě.

V čase, kdy se tento ceremoniální akt odehrával, pokračovala na Ukrajině intenzivní vojenská ofenziva Ruské federace. Podle informací ukrajinského generálního štábu byl v pátek zaznamenán raketový útok na Dněpropetrovskou oblast, při němž byl zabit jeden civilista a několik dalších osob utrpělo zranění. Téhož dne ruské jednotky oznámily obsazení vesnice Jablunivka a osady Oleksandrohrad v Doněcké oblasti. Dále probíhal útok na město Pokrovsk, přičemž na některých úsecích fronty mělo dojít k průlomu až o deset kilometrů do hloubky ukrajinského území.

Z hlediska vojensko-strategického se tedy nejednalo o symbolický den, nýbrž o konkrétní pokračování válečné agrese. Tato skutečnost však nebyla během návštěvy nijak reflektována. Spojené státy, země, která se historicky profilovala jako obránce mezinárodního pořádku, v ten den nejen mlčely, ale aktivně se podílely na legitimizaci osoby, jež je podle zatykače Mezinárodního trestního soudu podezřelá ze spáchání válečných zločinů, včetně deportací dětí z okupovaných území.

V noci na pondělí, těsně před plánovanou schůzkou Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, došlo k dalšímu ničivému útoku. Při ruském bombardování zemřelo osm civilistů a dalších 35 bylo zraněno. I tento útok byl zaměřen výhradně na civilní cíle. Tragické důsledky ruské agrese tak nadále dopadají především na civilní obyvatelstvo, a to ve chvíli, kdy je útočník vítán na americkém území bez jediného náznaku diplomatického nesouhlasu či veřejného odsudku.

Schůzka Trump–Zelenskyj se navíc odehraje ve stínu několika předchozích výroků amerického prezidenta, který již dříve prohlásil, že „Krym nebude nikdy opět ukrajinský“ a že „Ukrajina do NATO nevstoupí“. Tato prohlášení nejsou pouze problematická z hlediska mezinárodního práva, ale představují přímé přijetí ruských narativů a požadavků. Spojené státy tak přestávají být vnímány jako nestranný aktér nebo spojenec Ukrajiny. Jejich prezident se totiž profiluje spíše jako zprostředkovatel ruských zájmů.

Je patrné, že událost v Anchorage nebyla pouze diplomatickým gestem. Šlo o promyšlený a veřejně inscenovaný akt, který má dalekosáhlé důsledky pro mezinárodní prestiž Spojených států a pro samotné pojetí jejich zahraničněpolitického étosu. V očích mnoha spojenců i protivníků bylo toto přijetí ruského prezidenta bezprecedentní – nikoli kvůli jeho formě, ale kvůli obsahu, který tím Spojené státy vyslaly do světa.

V pátek tak došlo k události, jež se zcela zřetelně zapíše do učebnic mezinárodních vztahů jako moment, kdy jedna z klíčových mocností rezignovala na hodnoty, které po desetiletí deklarovala jako své zásadní. 

Kreml nezvítězil vojensky. Zvítězil symbolicky – a právě symboly mají v politice mnohdy trvalejší dopad než samotná fakta. Pokud se Spojené státy chtějí nadále považovat za světového lídra, budou muset vysvětlit, proč se staly hostitelem prezidenta, jehož armáda ve stejný okamžik zabíjela civilisty na evropském bojišti.

Témata:  válka na Ukrajině,  Vladimír Putin,  Donald Trump,  Rusko,  USA,  Ukrajina,  komentář