Tajemství hory Soratte: Ukryl v ní Mussolini nacistický poklad?

Tajemství by se mohlo nacházet v samotném srdci hory v bludišti podzemních tunelů a jeskyní, jež dohromady tvoří největší protiatomový kryt v Evropě. „Zamyslete se: přes 4 kilometry chodeb vyhloubených napříč horou 300 metrů hluboko v kameni. Je to obrovský stavební úspěch," říká podle serveru news.com architekt Gregory Paolucci.

Paolucci vede Libera Associazione Culturale Santorestese "Bunker Soratte", dobrovolnickou skupinu, která organizuje prohlídky s průvodcem vnitřku hory na sever od Říma.

Místo bylo vybudováno Benitem Mussolinim jako super tajné útočiště pro jeho rodinu a fašistické vedení. Během 2. světové války usiloval Mussolini o to, aby si všichni mysleli, že se v hoře ukrývá zbrojní průmysl. Byl to ale jen manévr, jak uspokojit zvědavost lidí.

Bunkr s vlastní restaurací i divadlem

Diktátor však do bunkru chodil jen zřídka. Když byl v roce 1943 donucen svoji funkci opustit, dostal se komplex do rukou nacistického generála Kesserlinga, který z úkrytu vytvořil ústředí pro německé jednotky.

Bunkr hostil přes 980 nacistů, kteří tam spali, jedli a trávili volný čas. Bylo to přepychové místo s vlastními restauracemi a dokonce i divadlem. Na oprýskaných zdech jsou fresky německých měst, které nakreslili vojáci toužící po návratu domů. Spojenci super-bunkr v roce 1944 bombardovali a je ti, co se ukrývali v hlubinách komplexu, přežili.

Komplex upadl na konci konfliktu v zapomnění až do doby, než vypukla studená válka. Italská vláda bunkr přetvořila na strategický úkryt pro státní představitele v případě nukleárního útoku. Až do roku 2008 toto vláda tajila.

Tajné chodby a 72 tun zlata

Říká se, že v tunelech by mohlo být ukryto „nacistické zlato"—72 tun zlatých cihel, které německé jednotky údajně ukradli z Centrální italské banky, když odcházeli z Říma, včetně zlata patřícího italským Židům. Dobrodruzi ho od té doby hledali, ale nikdo ho ještě neobjevil.

To ale neznamená, že neexistuje, tvrdí článek. Žádná mapa tunelů se nikdy neobjevila. Paolucci věří, že v komplexu jsou další dva kilometry zazděných, uzavřených tunelů, které je ještě třeba prozkoumat. Mohly by ukrývat cokoliv. Navíc existuje několik mučivých faktů, jež dávají lovcům pokladů naději.

„Jak Němci, tak Italové byli svědky toho, že zlato je skutečné. Italská armáda v 60. letech minulého 20. století vydala 72 milionů lir na nalezení pokladu za použití vyspělých detektorů kovu a dokonce i virgulí," říká Paolucci.

Báchorky? Prokletí?

„Místní horníci, jež jsou nyní už po smrti, tvrdili, že se podíleli na pohřbení pokladu, a mnoho partyzánů bojujících proti nacistům vidělo nákladní auta s naloženým zlatem, jak vjíždějí do hory, ale už z ní nikdy nevyjela. V roce 1989 byl jeden magnát pověřen vládou, aby zlato našel. Pokud by tohle všechno byla jen pohádka, proč by se kolem toho dělal takový rozruch? Proč by se zapojovala armáda?" ptá se Paolucci.

Traduje se, že poklad je prokletý. Podle Paolucciho se jeden z německých vojáků po válce do bunkru vrátil, aby zlato našel. Po několika dnech poté, co se vrátil do Německa, ho našli mrtvého: spáleného a s uťatou hlavou. Mohl skutečně najít něco cenného?

Místní hoře říkají „kopec, který spolk celé jmění" a kdo ví, poklad možná stále ještě leží uvnitř Monte Soratte.

Témata:  nacisté,  Benito Mussolini,  hora Soratte