reklama

Tábory se mění ve vězení

Deník uvádí, že v roce 2014 Úřad Vysokého komisaře OSN (UNHCR) pro uprchlíky uznal, že uprchlíci v uprchlických táborech často nechtějí žít a ty se často mění spíše ve vězení. „Tábory by se měly stát výjimkou a při nejbližší možné příležitosti by vždy měly být vyřazeny v provozu," uvedl UNHCR.

Nyní ale podle deníku kritická situace ohledně syrských uprchlíků v Turecku ohledně této politiky zvedla vlnu pochybností. „Více než 2,7 milionů uprchlíků potřebuje pomoc, ale humanitární organizace se k většině z nich nemohou dostat," varuje.

„Posílat uprchlíky na ulici, aby se o sebe postarali, může být z dlouhodobého hlediska to nejlepší. Ale pokud je humanitární organizace nemohou najít, jak se o tom můžeme přesvědčit? Je to základní problém, který zatím nikdo nevyřešil," upozorňuje dále deník.

Zoufalí uprchlíci

Podotýká, že v současnosti většina uprchlíků na světě v táborech nežije – více než polovina z nich žije v městech nebo na venkově; často i nelegálně, jako je tomu například v Keni.

Vyslání uprchlíků do měst také, jak deník připomíná, automaticky neznamená, že se jim podaří najít práci a začlenit se do života. Často navíc ani pracovat legálně nemohou, takže se někdy uchylují k nelegálním zaměstnáním.

To podle deníku například v Turecku někdy znamená, že zoufalé rodiny posílají pracovat své děti, jelikož je nemohou ani poslat do školy.

„Odsouzení uprchlíků k životům v táboře je kruté břímě; izoluje lidi od skutečného světa. Tábory jsou navíc velmi nákladné. Ale alternativa je možná ještě horší. Uprchlíci mimo tábory jsou neviditelní, nevysledovatelní a zoufale potřebují pomoc."

„Jak válka v Sýrii pokračuje, budoucnost městských uprchlíků v Turecku vypadá bledě. Počet uprchlíků na světě je vyšší, než jaký byl v minulých desetiletích, a každým rokem dál roste. Pokud je umisťování uprchlíků mimo tábory skutečně tím, co je pro ně nejlepší, tak proč se jim nedaří lépe?" uzavírá deník.