Organizace Lékaři bez hranic odmítají podepsat kodex týkající se uprchlíků. Jaké k tomu má důvody?

„Ačkoli nemůžeme podepsat tento dokument v jeho aktuálním znění, Lékaři bez hranic už nyní respektují řadu ustanovení, včetně finanční transparentnosti,“ uvedla Annemarie Loof, ředitelka operací Lékařů bez hranic. „Lékaři bez hranic budou pokračovat v pátracích a záchranných operacích v koordinaci s Námořním záchranným koordinačním centrem v Římě (MRCC) a v souladu s relevantními mezinárodními a námořními zákony.“

Řada závazků v navrhovaném dokumentu (Code of Conduct) by mohla vést k nižší efektivitě pátracích a záchranných operací. Takový krok by měl závažné humanitární důsledky. Některé navrhované body znamenají zcela zbytečná omezení. Jedná se především o povinnost lodí pokaždé odvážet zachráněné lidi na pevninu a zákaz jejich přesouvání na jiná plavidla. Lékaři bez hranic od začátku svých operací na moři umožňovali ostatním plavidlům přesouvat zachráněné lidi na palubu svých lodí. Tuto činnost však vždy koordinovalo nebo i přímo žádalo Námořní záchranné koordinační centrum v Římě.

Pokud se všechny záchranné lodě budou muset neustále plavit tam a zpátky mezi pevninou a místem záchrany, rapidně poklesne počet plavidel přítomných v oblasti  pátracích a záchranných operací. To by znamenalo snížení už tak nedostatečných kapacit pro pátrací a záchranné operace. Výsledkem by byl nárůst hromadných utonutí. Kromě toho navrhované změny o tom, kdy a koho kontaktovat, vnášejí do záchranných operací zbytečný zmatek a mohly by je zpomalit. Přitom právě v takových chvílích je třeba jednat rychle, jelikož i minuty zpoždění mohou znamenat zbytečnou smrt.

Součástí pravidel je sice ustanovení, že policie bude jednat „bez předsudků k humanitární činnosti,“ avšak to může být různě interpretováno. Kromě toho nebyl zohledněn požadavek, aby policie na palubě byla pouze neozbrojená. Přítomnost ozbrojených policistů a povinnost humanitárních pracovníků schraňovat jakékoli důkazy, by byla v přímém rozporu se základními humanitárními principy nezávislosti, neutrality a nestrannosti. Humanitární organizace by tak podléhaly politickým zájmům členského státu Evropské unie. Na to Lékaři bez hranic nemohou přistoupit, jelikož by to mohlo ovlivnit jejich přístup k lidem v nouzi po celém světě a také ohrozit bezpečnost jejich týmů.

Povinnost provádět pátrací a záchranné operace na moři náleží jednotlivým státům. Záchranné operace nevládních organizací, jako jsou Lékaři bez hranic, jsou jen dočasným řešením, které vyplňuje vakuum. Členské státy EU musejí vytvořit proaktivní mechanismus zaměřený na pátrací a záchranné operace, aby tak podpořily Itálii a její chvályhodnou snahu zachraňovat životy.

V prvních šesti měsících roku 2017 provedly nevládní organizace 35 procent ze všech záchranných operací v centrálním Středozemním moři. Lékaři bez hranic zachránili a dovezli do bezpečí přes šestnáct tisíc lidí. Od začátku pátracích a záchranných operací v roce 2015 se vždy striktně drželi všech mezinárodních, národních a námořních zákonů platných ve Středozemním moři. Postupovali rovněž v souladu s vlastními pravidly, která jsou uvedena v Chartě Lékařů bez hranic. Ta vychází z principů humanitární práce a lékařské etiky.

Témata:  Lékaři bez hranic,  uprchlíci,  Itálie