reklama

Samim Bigzad pochází z Afghánistánu, kde pracoval pro konstrukční firmu, která měla zakázky a smlouvy od americké armády a vlády. Jenže před nějakou dobu začal dostávat výhružné telefonáty od Tálibánu, kteří údajně věděli, kde žije a kteří ho chtěli zabít za spolupráci s USA. K útěku do Velké Británie se rozhodl z toho důvodu, že zde žije i jeho otec, který má britské občanství. Ten zde azyl dostal poté, kdy byl před dvaceti lety mučen Tálibánem a ve Spojeném království se léčil. Nyní je však starý a trápí ho demence, vyžaduje celodenní péči, kterou mu obstarával právě Bigzad.

Britské úřady však vyhodnotily Bigzadovu žádost za neoprávněnou a chtěli ho poslat zpět. Poprvé se jeho případ dostal na přední stránky novin, když pilot turecké aerolinky odmítl vzlétnout kvůli tomu, že uprchlíkův život byl v ohrožení. Afghánec tak musel z letadla vystoupit, ale úřady ho hned posadily do jiného letu do Instanbulu, kde měl čekat na další spoj do Kábulu.

V Turecku však dostal od svého právníka zprávu, že soud nařídil, aby se Bigzad vrátil do Londýna, kde bude čekat na závěr prozkoumání jeho případu. Avšak kvůli tomu, že Bigzadova zavazadla byla již naložená, britští pracovníci ho donutili nastoupit na let do Afghánistánu. "Byla to naprostá muka, strašně jsem se bál," řekl novinářům uprchlík.

V Kábulu okamžitě navštívil britskou ambasádu, kde mu řekli, že bude muset strávit noc v hotelu, a zítra ho pošlou zpět. V hotelu nakonec strávil pět dní bez jakýkoliv informací. "Opustili mě tam," prohlásil Bigzad. "Měl jsem v kapse jen 30 eur, neměl jsem co jíst, ale bál jsem se opustit svůj pokoj. Takže jsem tam celou dobu jenom čekal."

Samim Bigzad taky vypověděl, že jednoho dne přišli maskovaní muži v tradičních afghánských šatech a se zbraněmi do hotelu, a po recepční chtěli vědět, zda tam britská ambasáda někoho neubytovala. Žena však odmítla informaci podat, čímž nejspíš zachránila mladíkovi život.

Teprve po pár dnech k němu Britové přišli a posadili ho do obrněného vozu a odvezli k letadlu do Londýna. Podle vlastních slov se těšil zpět, ale myslel si, že skončí v uprchlickém centru. Místo toho však na něj na letišti čekali manželé Raffertovi, u kterých žil před svou deportací. "Zahodil tašky a hned k nám běžel s uplakanýma očima," řekla paní Reffertová. Rodina vlastní dům v Kentu v sousedství ústavu, kde nyní přebývá Bigzadův nemocný otec. Zde uprchlík taky zůstane, dokud se znovu neprošetří jeho žádost o azyl.

reklama