Zoja Šeftalovičová žila v roce 1986 se svými rodiči v ukrajinském městě Černovice vzdáleném 597 km od Černobylu. Stala se jednou z mnoha lidí, které se dotkla katastrofální nehoda černobylské jaderné elektrárny. Tedy ve chvíli, kdy tehdejší vláda přestala mlžit a přiznala, co se skutečně stalo.
Zoja Šeftalovičová vzpomíná, že se její rodina o nehodě dozvěděla nepřímo přes kolegyni v práci její babičky, jejíž manžel byl vysoce postaveným představitelem KGB. „Neber Zoju ven a zavři okna. Něco se stalo," řekla tehdy babička její matce.
Život však pokračoval beze změny včetně oslav Dne práce. „Ti, kteří o nehodě věděli, tajně svým dětem dávali jód, aby zmírnili množství radioaktivních chemikálií, které se vstřebávaly do štítné žlázy. Ale zprávy o nejhorší jaderné katastrofě, která se stala 26. dubna 1986, se na veřejnost dostávala až postupně."
„Učitelé vědy svým kamarádům říkali o podivném selhání Geigerových detektorů ve třídách. Řidič taxíku na noční směně mluvil o autobusu plném dětí představitelů komunistické strany a jejich zavazadel, který uprostřed noci směřoval pryč z Černovic. Návštěvnice z běloruského Gomelu vyprávěla o tom, jak ji najednou zastihl černý déšť, po kterém měl vzduch kovovou pachuť. Všimla si, že se barva odlupuje ze zdí," vypráví.
Lži a zatajování informací
Začaly se také podle ní šířit různé teorie o tom, jak se bránit radiaci. Ze zeleniny například nejedli vnitřek a slupku, protože tam se měla radiace usazovat. Vodka sloužila jako univerzální prevence.
„Politici rozhlasem a v televizi lidi ujišťovali, že jsou v bezpečí a že je riziko pouze minimální. Geigerovy čítače byly z univerzit a škol zabaveny. Bezpečná úroveň radiace v potravinách byla v tichosti navýšena a potraviny vypěstované v oblastech vystavených chemikáliím byly prohlášeny za bezpečné ke konzumaci."
Státní média také podle ní bagatelizovala zahraniční zprávy, které před nebezpečím varovaly, a prohlašovala je za zbytečné podněcování k panice a nepodložené pomluvy. „Babička mamince říkala: ‚Prosím tě. Tohle není kapitalistický divoký západ. Kdyby tu opravdu byl nějaký problém, Strana by byla v ulicích s megafonem, nesnažila by se to skrýt'.
Šeftalovičová pak uvádí, že doteď ani ona, ani její rodina nevědí, jak velké dopady na jejich životy černobylská katastrofa měla. Vysvětluje, že se z původního popírání problému stala vhodná příčina všech zdravotních problémů. Dodává ale, že oficiální počet mrtvých, který je menší než 50, je podle ní nesmyslně malý, protože nepočítá s tím, jak katastrofa dolehla na obyvatele Ukrajiny, Běloruska i částí Ruska.
Témata: katastrofy, Černobyl, jaderné elektrárny
Související
8. září 2022 13:57
10. ledna 2022 20:58
1. září 2021 11:15
20. května 2020 22:41
22. února 2020 17:43
1. ledna 2020 19:06
