Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Šéfkou Národní fronty je opět Marine Le Penová

Marine Le Penová, francouzská nacionalistická politička a právnička, od roku 2011 předsedkyně Národní fronty. Jde o dceru francouzského politika Jean Marie Le Pena.
Marine Le Penová, francouzská nacionalistická politička a právnička, od roku 2011 předsedkyně Národní fronty. Jde o dceru francouzského politika Jean Marie Le Pena.
Foto: Wikipedia **www.wikipedia.org**

Lille (Francie) - Předsedkyní francouzské krajně pravicové Národní fronty (FN) bude nadále její dosavadní šéfka Marine Le Penová. Rozhodl o tom dnes jednomyslně sjezd strany.

Účastníci sjezdu zároveň ze stanov vyjmuli ustanovení o funkci čestného předsedy, kterou dosud zastával otec Le Penové a zakladatel strany Jean-Marie Le Pen.

Le Penová a její otec měli kolem směřování strany dlouhodobé neshody, které vygradovaly kvůli Le Penovým antisemitským výrokům. Strana nakonec svého zakladatele v roce 2015 ze svých řad vyloučila, odejmutí čestného předsednictví ale nedovolil soud. Proto se nyní sjezd rozhodl funkci zcela zrušit, a veškeré vazby s Le Penem tak definitivně zpřetrhat.

Dalším krokem na cestě k nové identitě této nacionalistické strany má být změna názvu, kterou by měl sjezd schvalovat.

Témata:  Marine Le Pen Národní fronta

Související

Aktuálně se děje

9. července 2025 22:00

Tajemství vzkazu od Jiřiny Bohdalové. Až se Miloš Zeman začervenal

Jiřina Bohdalová se nadále zotavuje z červnové operace srdce, takže dokonce vynechává letošní ročník karlovarského filmového festivalu. Jednou věcí si ale může být jistá. Kamarádi na ni myslí. Například exprezident Miloš Zeman. 

Zdroj: Ludmila Plachá

Další zprávy

Uprchlíci, ilustrační fotografie.

Komentář

Evropa před rozhodnutím: Buď s migrací bojovat, nebo se nechat zahltit. Necháme pašeráky fungovat?

Itálie ztrácí mladé a vzdělané obyvatele, zatímco čelí sílícímu přílivu migrantů z Afriky a Asie. Demografická krize ohrožuje nejen její vlastní stabilitu, ale narušuje i soudržnost celé Evropské unie. Unijní státy nejsou ochotné sdílet odpovědnost, a přitom nedokáží zformulovat ani jednotný postoj vůči zemím, které místo spolupráce s Evropou tolerují nebo přímo podporují pašeráctví. Pokud Evropa nezasáhne rázně a koordinovaně, zůstane rukojmím vnějších krizí a vlastní nerozhodnosti.