reklama

Australský ministr vnitra Peter Dutton, jehož migrační politika byla v minulosti několikrát kritizovaná z důvodu nelidského zacházení s přistěhovalci z Asie a ze Středního východu, včetně odklánění lodí s utečenci od australských břehů do sběrných táborů na ostrovech Nauru a na Papua-Nové Guinea, si však stojí za tím, že si bílí farmáři zaslouží zvláštní humanitární ochranu.

"Když čtete o těch tvrdých podmínkách, jimž tito lidé dennodenně čelí, pak si sami uděláte svůj obrázek. Z tohoto důvodu trvám na tom, aby můj úřad začal aktivně pracovat na hledání veškerých alternativ pomoci, kterou jsme jim jako civilizovaná země povinní poskytnout," řekl Dutton deníku Sydney's Daily Telegraph.

Jeho názor ovšem nesdílí mluvčí jihoafrické vlády Ndivhuwo Mabaya, který řekl, že neexistuje jediný důvod, proč by se měly jakékoli skupiny jihoafrických občanů bát o svojí budoucnost. 

"Konfiskace půdy u nás proběhne v plném souladu s platnými zákony. Stále zůstaneme jednotným jihoafrickým národem s černým i bílým obyvatelstvem," řekl Mabaya zahraničním médiím.

Důvody Duttonova postupu jsou však kromě těch humanitárních, také i politické.

Vše začalo tím, když si skupina utečenců vysoudila od Austrálie odškodnění ve výši 70 milionů australských dolarů (56 milionů USD) za protiprávní držení v detenčních zařízeních a nelidské zacházení v nich.

Z tohoto důvodu zahájila australská vláda ve druhém odstavci zmiňovanou mezinárodně kritizovanou politiku odklánění veškerých lodí s nelegálními imigranty k ostrovům Nauru a Papua-Nová Guinea. Tam o jejich dalším osudu, včetně možnosti udělení povolení pobytu v Austrálii, rozhodovali migrační úředníci v příslušných sběrných táborech.

Dutton se tímto krokem pravděpodobně snaží zbavit Austrálii její dosavadní nálepky rasistické země odmítající pomoci lidem v nouzi. V případě bílých farmárů z Jihoafrické republiky se proto rozhodl udělat výjimku a učinit z nich zvláštní skupinu azylantů hodnou mimořádné pomoci.

Lze samozřejmě spekulovat nad tím, zda tento postup neudělá Austrálii spíše medvědí službu, protože si to některé lidskoprávní organizace mohou vysvětlit jako nadřazování zájmů bílých utečenců nad zájmy jiných ras.

Bílí farmáři by byli nově přijímáni do Austrálie na základě mimořádného víza. Doposud se sem mohli přistěhovat pouze na základě udělení pracovního víza nebo prostřednictvím rodinného sloučení. V současné době zde žije podle posledního sčítání lidu 200 tisíc Jihoafričanů.

S Duttonovými názory se ztotožňuje také australský ministr obchodu a investic Steve Ciobo, který řekl, že situace jihoafrických farmářů je otřesná.

"Upřímně řečeno, když vidím ty případy lidí, kteří jsou ve vlastní zemi systematicky pronásledováni, znásilňováni a mnohdy i vyvražďováni, pak věřím, že nastal čas, abychom začali jednat," řekl Ciobo rádiu ABC.

Kladivo na bílé obyvatelstvo v Jižní Africe

Loni zablokovaly masy bílých farmářů silnice v jihoafrických městech na protest proti porušování práv farmářských komunit. Aktivistická skupina AfriForum, jejíž zástupci jsou převážně zástupci bílého obyvatelstva, se zmínila také o systematickém vyvražďování bílého obyvatelstva, znásilňování a rostoucí kriminalitu.

Nově zvolený socialistický prezident Cyril Ramaphosa, který se ujal úřadu minulý měsíc, se rozhodl prosadit zákon o konfiskaci majetku bohatých, což jsou z velké části příslušníci bílé rasy, a jejich následného rozdělování skupinám černého obyvatelstva. Právě omezování soukromého vlastnictví otevřelo staré rány přesně 24 let od skončení rasové segregace.

Bílé obyvatelstvo stále vlastní kolem 72 % pozemků, zatímco černí pouze čtyři procenta. Vládnoucí strana ANC (Africký národní kongres) se proto zasadí o odstranění toto nerovnosti," řekl Ramaphosa ve svém projevu minulý týden.

Výkonná ředitelka AfriForum Alana Baileyová řekla na webových stránkách organizace, že by snad přístup australské vlády mohl konečně otevřít jihoafrické vládě oči.

"Měli by se uvědomit, že se vystavují obrovskému riziku, pokud donutí produktivní skupiny obyvatel ukončit své podnikání tím, že jim takto neslýchaným způsobem zasáhnou do majetkových práv," říká Bailyová na webových stránkách organizace AfriForum.

Na závěr je třeba připomenout, že vyvlastňování majetku a jeho následné rozdělování skupinám, které se o něj nijak nezasloužili, by mohlo být pro Jihoafrickou republiku, nejvyspělejší ekonomiku Afriky, mohl dostat na dno. 

V minulosti tuto politiku razil bývalý zimbabwský prezident Robert Mugabe, který tím svojí zemi dostal do trvalé inflační spirály, jenž natolik zhodnotila tamní měnu, že jí nakonec nahradil americký dolar. Příčinu tohoto jevu hodně ekonomů vidí právě v konfiskaci majetku a jeho poskytování skupinám, kteří s ním neumí efektivně pracovat.