Komentář: Lísáním se k marxismu Juncker nepřekvapil, opět se přihlásil k pragmatismu a pokrytectví

V Česku ne zrovna populární předseda Evropské Komise Jean-Claude Juncker ztratil poslední příznivce v naší zemi. Ač sám sebe vnímá jako lidovce, podporou umístění sochy zakladatele komunistické myšlenky Karla Marxe v německém Trevíru a velebením jeho práce, se spíš zařadil do škatulky bezskrupulózního pragmatika, homo politica par excellence. I když jeho poslední krok naštval především občany z postkomunistických zemí, pozor by si měli dát všichni unijní obyvatelé. Nejde tu ani tak o Marxe, ale spíše o Čínu.

Česká politická scéna od středu doprava rázně odsoudila řeč Junckera v německém Trevíru. Křesťanský demokrat Juncker hájil Marxe, od jehož narození uplynulo 200 let. Urazil tím zejména obyvatele bývalých komunistických zemí, ale také křesťansko-demokratické politiky po celém světě. Juncker sice správně dodal, že Marx nenese přímou zodpovědnost za to, jaká zvěrstva z jeho původních myšlenek vzešla, obhajoba komunistického filosofa však vůbec nepřísluší bytostnému Evropanovi a předsedovi jednoho z nejsilnějších orgánů Unie. Juncker správně řekl, že Marxe je třeba chápat v kontextu jeho doby. Tehdejší ekonomická a zejména sociální situace byla na hony vzdálená od té dnešní. Proč by však Juncker měl zapotřebí bránit pomyslného zakladatele konkurenčního politického proudu? Odpověď je jednoduchá. Juncker je politický pragmatik par excellence.

Důvody, proč Juncker kývl na velebný projev, hledejme v otázce umístění sochy Karla Marxe. Skulptura je totiž darem německému lidu od komunistické Číny. Ponechme stranou otázku, zda je třeba tomuto filosofovi stavět nové monumenty (rozhodně by se ale našlo mnoho důvodů, proč sochu odmítnout – na rozdíl od hysterického ničení soch velikánů historie, na které se zrovna našlo něco nepohodlného – trend je oblíbený zejména v USA). V tomto případě jde o zcela jasnou symboliku vlivu Číny a potažmo ideologie komunistického kapitalismu, jež nejlidnatější země světě vyznává. Za vším hledejme obchod.

O bezskrupulóznosti Junckera promluvil loni také známý Yotuber Karel Kovář „Kovy“, který unijního představitele zpovídal. Kovy byl v šoku z toho, jak bezohledný politik Juncker v některých otázkách je. Kovy Junckerovi vyčetl zbytečnost přesunu Evropského parlamentu ze Štrasburku do Bruselu (a se sídlem sekretariátu v Lucemburku). Občané jsou podle něj znechuceni finanční náročností tohoto zbytečného „cirkusu“, přesuny také produkují ohromné množství oxidu uhličitého a odpadu. Juncker nad otázkou pouze mávl rukou a pronesl cosi o „historické danosti“. Kovy usoudil, že starosti daňových poplatníků jsou Junckerovi lidově řečeno úplný „šumák“. „Jeho peníze to koneckonců nejsou,“ dodal tehdy Kovy.

Ale zpět k otázce obchodování a daru Čínské lidové republiky. Podle dat Eurostatu neustále roste význam Číny jakožto obchodního partnera EU. Například do největšího přístavu Evropy Rotterdamu putuje obrovský podíl dovozu právě z Číny. Objem obchodní výměny s trumpovskými USA klesá, naopak s komunistickou Čínou několikanásobně vzrostl a co do velikosti se umístil hned za Spojené státy a vypadá to, že rozdíl se postupně smaže. Juncker jistě chápe logiku ekonomické diplomacie a podle ní také jedná, právě i v otázce Marxe. Dodejme, že Čína je už nyní největším dovozcem zboží do zemí EU. Loni byl Juncker účastníkem některých jednání s čínskou stranou, na kterých probíral s Čínou možnosti uznání země jako tržní ekonomiky v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Komise se tehdy zasazovala pro uznání, USA nikoliv.  Proti se tehdy postavili také europoslanci, a to i ti z Junckerovy domovské Evropské lidové strany. Otázkou zůstává, za jakou frakci šéf Komise skutečně jedná.

Témata:  Jean-Claude Juncker,  komunismus,  Čína,  komentář