reklama

Někteří běženci, jako osmatřicetiletý majitel obchodu s fotbalovými dresy a dalším oblečením Alamin Ahmat, zde žijí již deset let. Kvůli pokračujícím bojům mezi povstaleckými skupinami na severu jeho rodné Středoafrické republiky Ahmat v brzký návrat domů nedoufá. Neplánuje ale ani cestu do Evropy.

"V Čadu žije v současné době přes 450.000 migrantů z okolních států a 100.000 vnitřních vysídlenců, hledat štěstí do evropských či jiných rozvinutých zemí se však vydává pouhé jedno procento z nich," uvádí Olivier Brouant, který v Čadu vede místní pobočku ECHO. To je úřad Evropské komise, který má na starosti humanitární pomoc.

Jedním z hlavních důvodů je poloha Čadu, který se nachází v africkém vnitrozemí. Z jihu země, kam v současnosti proudí desetitisíce středoafrických uprchlíků, je to ke Středozemnímu moři vzdušnou čarou 2500 kilometrů a cestou je potřeba překonat Saharu a pohoří Tibesti. Infrastruktura v Čadu je přitom na velmi nízké úrovni, ze zhruba 40.000 kilometrů komunikací je jen něco přes 2000 kilometrů asfaltových. V období dešťů jsou mnohé silnice nesjízdné.

"Centrální středomořská cesta je odsud jen stěží dosažitelná. Pouť může trvat i čtyři roky," řekla šéfka zastoupení EU v Čadu Denisa-Elena Ioneteová ČTK a dalším novinářům, kteří uprchlické tábory na čadském území v červnu navštívili.

"V úvahu je potřeba brát i to, že většina uprchlíků nemá žádné finanční prostředky a žije pod hranicí chudoby," podotýká rodák z Čadu Mahamat Adamou, který studoval v Británii a Spojených státech a v minulosti pracoval pro BBC a Hlas Ameriky.

"Lidé tu také nemají moc informací, protože nemají přístup k internetu či televizi nebo rozhlasu. Naprostá většina země totiž není elektrifikovaná. A nemají v cizině příbuzné či přátele, kteří by je k cestě inspirovali," dodává Adamou, podle něhož Čaďané navíc nemají stěhování v povaze a nejsou moc ambiciózní a podnikaví.