Kdo chce zničit Evropu? Analýza přinesla překvapivou odpověď

Obecně vzato lze říci, že v Evropě přetrvávají ve vztahu k Rusku obavy. Mnoho lidí věří, že se jí snaží destabilizovat a polarizovat. V drtivé většině britských médií se psalo, že Rusko stojí za vraždou ruského opozičního novináře Arkadije Babčenka, útokem nervovým plynem novičok na bývalého ruského špióna Sergeje Skripala a jeho dceru Julii a za sestřelením malajského letadla. A přitom nic z toho nebylo zcela potvrzeného, a tím pádem se jedná pouze o spekulace. V některých případech bylo dokonce potvrzeno, že se jednalo o uměle vykonstruované kauzy.

Tímto samozřejmě nikdo netvrdí, že Rusko nemá žádný podíl na těchto tragédiích a na hybridní válce vůči Evropě. Nicméně pokud mluvíme například o letu Malaysian Airlines, tak sama malajská vláda jasně deklarovala, že neexistují žádné jednoznačné důkazy potvrzující ruský podíl na leteckém neštěstí. Posléze došlo k vraždě ruského opozičního novináře Arkadije Babčenka v Kyjevě, na níž se mělo podílet Rusko. Západní média se toho okamžitě chytla! Později se však ukázalo, že vražda byla pouze zinscenovaná, a že Babčenko žije. I v kauze Skripala přetrvávají jisté pochybnosti, a přesto automaticky většina zemí světa reagovala vyhoštěním několika ruských diplomatů.

Nicméně vraťme se k tématu, a to k ruským spiknutím vůči Evropě. Když se nad tím pořádně zamyslíme, tak uvidíme, že drtivá většina varování před snahami Kremlu ovlivňovat volby v demokratických zemích a ničit jednotu EU pochází právě z Velké Británie, země připravující se na vystoupení z tohoto svazku. Proč tomu tak je? S největší pravděpodobností se britská vláda v souvislosti s referendem o brexitu, v němž počítala s negativním výsledkem, obává, že se po vystoupení stane snadnou kořistí ze strany ruské propagandy.

Obvinění Ruska ze snah o destabilizaci Evropy byla často slyšena ze strany vrcholných představitelů britské tajné služby, jakož i mluvčího Evropské rady pro zahraniční vztahy ECHR. U nich existuje shoda, že se jedná o celoevropskou síť podvratných organizací snažících se zničit jednotu v rámci Evropy, EU a NATO. A přitom paradoxně je to sama Velká Británie, kdo poškozuje jednotu EU. Jak? No, přeci brexitem, který si sama odhlasovala, a na kterém se pořád nedokáže s Bruselem spolehlivě dohodnout.

Pokud jde o protiruské postoje, tak ty jsou slyšet nejvíc ze strany Velké Británie a Polska. Nikdo by si asi nedokázal představit méně odlišné země, které ale přeci mají hodně společného. Polsko i Británie, ač jsou ve své podstatě nejvíc rusofobní, samy EU nejvíc škodí. Británie tím, že chce vystoupit, a Polsko svým odmítavým stanoviskem k jednotné migrační politice. Čili ten, kdo chce destabilizovat Evropu, není pouze Rusko, ale i Polsko a Británie. Polsko se dožaduje náhrady škody ve výši 17 miliard euro ročně od Německa, ač je samo čistým příjemcem rozpočtu EU, a Británie se momentálně dohaduje s Bruselem o jejím obchodním ostavení po brexitu. Tak kdo tedy vlastně chce EU zničit?

A nyní přichází na řadu další spojenec Evropy, a to Spojené státy americké. Vždyť je to americký prezident Donald Trump, kdo vede obchodní válku, a to nejen s Ruskem, Čínou, Íránem, ale dokonce i s Evropou. 

Ano, Rusko a Čína zůstávají autoritářskými režimy a pro Evropu nejsou dobrými partnery, leč zpřetrhat s nimi veškeré obchodní vztahy by bylo katastrofální. Jenomže kdo jim dal do rukou tu moc? Ne jen ony samy, ale americký prezident Donald Trump a EU opouštějící Velká Británie. Moskva momentálně využívá situace, kterou sama svou hybridní válkou vyvolala, ale nakonec v přímém důsledku ten, kdo jí nahrává, jsou Britové, kteří proti ní nejvíc brojí.

A proto je nejlepší cestou se spíše snažit najít onu jednotu v rámci Evropy. Jedná se především o Londýn, která by se měla snažit najít nejlepší možný konsensus při vyjednávání o jejím postavením mimo EU. Pokud by se izolovala, ztratila by důvěryhodnost ze strany svých zahraničních partnerů, a pak by jí skutečně nakonec nezbylo, než se začít orientovat výhradně na Rusko a Čínu. I v Polsku by bylo dobré, kdyby se k moci dostala opozice, a vylepšilo se tak jeho postavení v rámci EU, která jej delší dobu kritizuje kromě odmítání jednotné azylové politiky také z podrývání principů nezávislé justice.

Když se teď vrátíme k USA, tak tam je situace horší. Donald Trump totiž v prezidentských volbách 2016 nečekaně porazil favorizovanou kandidátku Hillary Clintonovou a tím pádem se do Bílého domu dostala osoba bez politických zkušeností. I z tohoto důvodu lze konstatovat, že tím, kdo má šanci zachránit Evropu před ruským vlivem, tak je to příští americký prezident, pokud samozřejmě Trump nevyhraje znovu.

Témata:  EU,  Evropa