Přežije EU rok 2019? Po tomto roce bude k nepoznání!

Stále velkým otevřeným problémem, který je na stole je Brexit. Britská politika je v naprostém rozvratu a vláda a konzervativní strana premiérky Theresy Mayové v naprostém rozkladu. Hlasování v parlamentu o Brexitu se bude konat už 21. ledna, ale je kolem něj více otazníků než odpovědí. Stále není jasné, jak dopadne. Je zde stále možnost, že Mayově se podaří získat dostatek hlasů pro smlouvu o Brexitu. Ale pravděpodobnější je, že neprojde.

V tu chvíli je na stole neuvěřitelné množství scénářů, které jsou hororové nejen Británii ale i EU. Pokud dohoda neprojde, je tu vedle tvrdého Brexitu bez dohody, i možnost, že Británie EU neopustí. Pokud se ta stane dostanu se do problémů volby do Evropského parlamentu, ve kterých se s Brity již nepočítalo. Britská místa v EP už byla přerozdělena, a nikdo v Bruselu neví, jaký by byl v takovém případě postup. Pokud po neúspěšném hlasování pane premiérka Mayová, lze předpokládat, že Británii budou čekat nové volby, a tak nebude mít komise poměrně dlouho v Londýně s kým jednat. Navíc i komise bude na odchodu.

Největší výzva ovšem čeká Brusel v květnu s volbami do Evropského parlamentu. Komise pod vedení Jean-Claude Junckera dostala EU do naprosté krize důvěry všech členských států. Hlavním bodem sváru se staly především migrační kvóty. Kolem této klíčové otázky se nejen nepodařilo dosud vyjednat jakýkoliv konsenzus, ale vykopala mezí státy V4 a zbytkem Evropy dosud nejširší příkopy.

Evropská komise také nedokázala s jednotlivými zeměmi Evropy jednat a místo diplomacie začala používat nátlakových metod včetně výhrůžek sankcemi. Příkladem může být jednání s Polskem kolem sporné soudní reformy a pře s Itálií o schodek rozpočtu.  Až do očí bijící pak byl dvojí metr, se kterým se jednalo s problémovým, ale proevropským Rumunskem a nyní s Francií, která poruší 3 % schodkem rozpočtu pakt Stability a růstu.  

Již dnes je jasné, že v Evropském parlamentu posílí euroskeptické ba přímo protievropské strany. Je však otázka jak moc. Pokud by tyto strany získaly takové množství hlasů, že by se staly jazýčkem na politických vahách, bez kterých by ani jedna frakce v Evropském parlamentu nemohla získat tolik, aby se její kandidát mohl stát předsedou Evropské komise, může se stát něco bezprecedentního – celoevropské volby by se mohly opakovat.

I když se nakonec komisi přeci jen podaří sestavit, její pozice rozhodně nebude tak silná jako jejích předchůdců.  V minulém Evropském parlamentu byl jen jeden Nigel Farage. V novém jich nepochybně bude daleko více. Konec proevropské selanky. Co však bude pro novou komisi a Evropský parlament ještě horší v jednotlivých evropských státech už nejsou proevropské vlády pravidlem.

Na kritické vlády k EU v Maďarsku a Polsku si komise zvykla a šlo nad nimi mávnout arogantně rukou jako nad „vidláky u Východní Evropy“. Trend protievropských vlád však pomalu začíná opanovávat i Západní Evropu a na italskou vládou, která je s Bruselem na kordy tak, že polské a maďarské patálie jsou vedle toho jen bodnutí komára, už rukou máchat nelze. A vypadá to, že bude hůře.

Největší proevropští politici dostávají do obrovských problémů. Prezidenta Macrona ve Francii srazilo hnutí Žlutých vest na kolena a ve vzduchu jsou dokonce nové parlamentní volby. V preferencích v zemi galského kohouta ovšem vede protievropské hnutí Národní sdružení Marine Le Penové. I pokud by nakonec nebyla schopna sestavit vládu, bylo by její vítězství pro EU obrovská rána a zadření jednoho z „motorů“ evropské integrace.      

Ještě horší mohou pro Brusel dopadnout podzimní zemské volby v Německu. Ty se budou konat ve Východním Německu, a to ve spolkových státech Durynsko, Braniborsko a Sasko. Pokud zde, jak se předpokládá, CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové pohoří, je tu možnost, že kancléřka bude donucena k předčasnému opuštění úřadu. Již dnes sice slibuje, že dovládne do dalších voleb, ale možnost, že se tento její plán nenaplní je vysoká. Přestože jsou pozice Merkelové již značně oslabené a Merkelová je spíše „chromá kachna“, je jednou z největších opor Bruselu. Její odchod a mocenské vakuum v Německu může být pro Brusel obrovskou ranou.

Ať již bude vývoj jakýkoliv, již dnes je jasno, že na konci roku bude Evropská unie v naprosto jiném stavu, než je dnes.  Je konec sladkého proevropského klidu, který byl narušován jen občasnými výkřiky nepočetných odpůrců EU zasedajících v lavicích Evropského parlamentu. Nyní tam bude více poslanců, kteří EU právě nebudou fandit. A pokud bude tato vlna silná nejen při volbách do EP ale do národních parlamentů nebude to věštit pro EU nic dobrého. Pokud se dosud EU reformám bránila, bude do nich po volbách do EP donucena. Pokud se tak nestane, bude to začátek konce Evropské unie. Rok 2019 tak bude pro Evropu skutečně osudový.

Témata:  EU,  Emmanuel Macron,  evropské volby (2019),  Theresa Mayová,  Angela Merkelová,  Marine Le Pen