Teroristická hrozba v roce 2019: Zapomeňte na Blízký východ, nebezpečí se skrývá jinde, varuje expert

Už během války s Islámským státem se začaly objevovat kontury tohoto trendu, kdy rusky mluvící muslimští radikálové z post-sovětských republik či Ruska se stávaly jedněmi z nejangažovanějších a nejradikálnějších bojovníků, které měla teroristická organizace k dispozici. Zahraniční bojovníci z Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistán či Turkmenistán byli nasazováni do těch nejtěžších bojů a byli mezi prvními, kdo se hlásil do sebevražedných akcí.

Byli to též obyvatelé těchto zemí, kteří v minulých letech stáli za některými smrtící útoky. Osamělí vlci, kteří spáchali uskutečnili útoky nákladovými vozy v New Yorku a Stockholmu byli uzbeckého původu. Bombový útok na istanbulském letišti byl spáchán skupinou rusky mluvících jedinců z post-sovětských republik a silvestrovský masakr v istanbulském klubu na začátku roku 2017, který šokoval celý svět, byl spáchán uzbekistánským nájemným vrahem.

Muslimští radikálové z post-sovětských republik jsou zocelení bojem s domovskými autoritářskými režimy a díky svým zkušenostem jsou vyhledávanými bojovníky všemi teroristickými skupinami. Konflikty na Blízkém východě jim poskytly příležitost k jejich praktickému využití, k získání výdělku, svobody i životního smyslu. Odhaduje se, že okolo 8500 lidí z post-sovětských republik odešlo bojovat za IS do Sýrie a Iráku.

Porážka IS, zinscenovaná z velké části Západem, jejich sny o islámském chalífátu zničila. Je zcela pravděpodobné, že tito bojovníci svůj hněv obrátí právě tímto směrem. Ahmed Chataev, velitel ruské sekce IS a strůjce útoků na letišti v Istanbulu, původně plánoval, že napadne západní cíle. Dá se očekávat, že nyní budou mít tito radikálové dostatek důvodů, proč plánovat své útoky právě na Západě.

Jejich hrozbu není omezena jen na Západ, ale týká se i Ruska, které vzhledem k rozsáhlé populaci ekonomických migrantů z post-sovětských oblastí a jazykové i geografické dostupnosti představuje jeden z prvních terčů, kde by mohli tito bojovníci zaútočit. Právě obavu z navrátivších rusky mluvících bojovníků uvádí Rusko jako jeden z hlavních důvodů, proč se zapojilo do války v Sýrii. Svým angažmá na straně sunnitskými radikály nenáviděného Bašára Al-Asada se však stalo ještě větším terčem než bylo předtím.

Radikálové z post-sovětských republik mají nad svými „bratry“ z blízkovýchodních států obrovskou výhodu v tom, že jsou zatím spíše podceňovanou hrozbou z hlediska bezpečnostních služeb. Je pro ně mnohonásobně lehčí odcestovat do jiných zemí, aniž by se museli příliš obávat pečlivému dohledu, který je aplikován na blízkovýchodní radikály.

Západ zatím nepůsobí, že by byl na tuto hrozbu připraven. Většina programů na boj proti terorismu se zaměřuje na arabský svět- Ruština je v porovnání s arabštinou poměrně málo vyučována a existuje silný nedostatek specialistů na post-sovětské republiky. Zatímco bezpečnostní služby dokáží docela efektivně eliminovat arabsky či anglicky psanou extremistickou propagandu džihádistů na internetu, v případě té ruské mají velké limity.

Aby Západ mohl účinně proti bojovat, bude muset dle Foreign Policy jednoznačně navázat spolupráci s Ruskem a vládami post-sovětských republik. Vzhledem k dnešnímu napětí mezi Západem a Ruskem se však nedá čekat, že by k tomu došlo v brzké době a že by taková spolupráce měla dostatečnou hloubku. V případě vlád post-sovětských republik může být značným problémem nízká kvalita jejich informačních zpráv, kdy domácí opozice často bývá z politických důvodů považována inherentně za teroristy, i když je zcela mírumilovná.

Témata:  terorismus,  Uzbekistán ,  Asie,  Kyrgyzstán,  Tádžikistán,  Turkmenistán