Výzkumníci z univerzity Heriot-Watt University v Edinburgu přišli s novým zjištěním. Studie odhalila, že bakterie, které se v oceánech vyskytují, dokáží spojovat plastové částečky ve větší útvary. Mikroorganismy totiž produkují substanci podobnou lepidlu.
Vědci se obávají, že mohou menší mořská zvířata považovat tyto nové útvary za svoji potravu. Shlukování plastů by podle vědců mohlo také negativně ovlivnit proces, během kterého se potrava z hladiny postupně dostává do hlubších částí oceánů. Organismy, které žijí ve větších hloubkách, by tak mohly trpět jejím nedostatkem.
Během pokusu, který simuloval podmínky na mořské hladině, stačilo několik málo minut, aby se mikroskopické částečky plastů spojily s bakteriemi, řasami a dalšími organickými prvky. Překvapení vědci pak zjistili, že biopolymery – tedy molekuly vytvořené organismy – vytvářejí základ těchto útvarů.
„Tohle je první krok k pochopení toho, jak nanoplasty ve světových oceánech reagují s přírodními biopolymery,“ řekl deníku Independent Stephen Summers, jeden z členů týmu. Právě v takto malých rozměrech přitom většina biogeochemických procesů probíhá.
„Skutečnost, že se tyto aglomeráty staly dostatečně velkými na to, aby byly viditelné pouhým okem, nám dělá starosti, protože pak mohou být menšími zvířaty vnímány jako potrava,“ dodal Summers.
Do oceánů lidstvo ročně vyhodí zhruba 8 milionů tun plastů. Podle studie vědců z Plymouth University znečištění plasty ovlivňuje přinejmenším 700 druhů mořských živočichů. Dotýká se až 84 % mořských želv, 44 % mořských ptáků a 43 % všech mořských savců.
