reklama

Většina kol v Amsterdamu je velice starých, má to však svůj důvod. Krádeže bicyklů jsou tu totiž na denním pořádku, cyklisté tak dávají přednost jednoduchým, starším kolům, která se dají pořídit za nízkou cenu, a pro pohyb po rovinatém městě si vystačí se zvonkem i s minimem převodů.

Na kole tu jezdí vskutku každý: od maminek se dvěma dětmi až po manažery v obleku, a jezdí se zde poměrně rychle a bez předností pro chodce. Proto si jako pěší turisté dávejte velký pozor, abyste nevstoupili do cyklostezky, mohli byste nevědomky způsobit pěknou nehodu.

TIP: Není výjimkou, že se v „cyklistických“ městech turisté dostanou do nepříjemných situací, protože si nestihnou zvyknout na živé ulice a jinou strukturu dopravy. Při návštěvě těchto míst proto vždy myslete také na cestovní pojištění. Nemusíte nic složitě vyhledávat a porovnávat, ani nikde čekat frontu. Například v kalkulačce ČSOB Pojišťovny se za pár kliknutí dozvíte, na kolik vás pojištění vyjde a můžete si jej do několika minut ihned sjednat.

Berlín: ráj „fixek“

Berlín disponuje stejně jako Amsterdam rovinatým terénem, který vyzývá k nasednutí na kolo a projetí města bez dopravních zádrhelů. Zároveň se toto město etablovalo také jako „ráj hipsterů“, není proto divu, že si tady smlsneme také na městském cyklistickém vybavení.

V Berlíně našla svou komunitu tzv. fixed gear kola, která nemají brzdy a pracují se setrvačností. V zemi, kde se kontroluje i nesprávně seřízený zvonek, však této alternativní dopravě není příliš přáno. Město usoudilo, že se jedná o dopravní prostředek, který může být v aktivním dopravním prostředí nebezpečný, a zorganizovalo na jejich majitele několik zátahů. „Fixky“ se tak staly oficiálně ilegálními.

Široké ulice ale stále zvou k bezpečné a pohodlné cyklistické přepravě, kola tu také nejsou tak žádaným objektem zlodějů, a tak můžete na ulicích potkat stylové bicykly, na kterých se prohání studenti, manažeři mířící na schůzku i rodiče s dětmi.

Lublaň: rok na kole za 3 eura

Doprava v Lublani je díky městské síti kol zařazených do systému městské hromadné dopravy nesmírně výhodná. S Urbana kartou zaplatíte 3 eura ročně a můžete využívat plné stojany kol všude po městě. Pořídit si můžete samozřejmě také vlastní kolo, nejlépe však secondhandové, krádeže bicyklů jsou tady totiž, podobně jako v Amsterdamu, na denním pořádku.

I přes velký rozmach nových staveb se Lublaň dokázala se svou dopravní infrastruktur vypořádat. Město má jednu z nejkvalitnějších cyklistických sítí, přitom nejde o nic sofistikovaného. Pruhy jsou mnohdy oddělené pouze bílou barvou a pokud se nevešly na silnici hned vedle pruhu pro auta, vedou po části chodníku. Obyvatelé je berou jako součást dopravy a do pruhů nevstupují, cyklisté zároveň jezdí podle klasických předpisů pro automobily. Ty mají vjezd do centra omezený, jejich parkování na mnoha místech vyřešily podzemní garáže či parkovací domy, střed města je tak pohodlně dostupný k průchodu chodců i průjezdu cyklistů.

Budapešť: od parlamentu k Margaretinu ostrovu

Při návštěvě Budapešti se neubráníme dojmu, že nám v lecčems připomíná Prahu. V cyklistické dopravě je však napřed. Stejně jako české hlavní město řeší narůstající nápor automobilové dopravy v ulicích, pracuje proto na infrastruktuře přívětivé také pro kola. Ač Budapešť není samá rovina, velká část města je na kole pohodlně dostupná. Ulicemi se vine celkem 140 kilometrů cyklistických tras, ubytovat se lze i ve specializovaných cyklistických hotelech.

Jako turista můžete v Budapešti využít bikesharing nebo výpůjčku kola od specializované firmy, které organizují také cyklistické prohlídky města. Ani v Budapešti však nejsou s dvoukolým druhem dopravy příliš sžití. Vedení města není přesvědčené o jeho plném využití a s masivním investováním a rozšiřováním je zdrženlivé.

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama