Kniha varovala před migrací již před 44 lety. Co v ní stojí?

Apokalyptická kniha Tábor svatých vyšla v roce 1973 a jedná se fiktivní příběh o rozpadu evropské civilizace. Miliony lidí z Indie se vydají ke břehům Francie ne s vidinou přijetí evropských způsobu, ale s vidinou získání bohatství, které oni nemají. A Evropa je přijme s odvoláváním na solidaritu. 

Příběh začíná v indické Kalkatě, kde belgický konzulát během hladomoru nabídl možnost adoptovat děti do Evropy. Zoufalí rodiče s vidinou lepšího života pro své potomky zahltí budovu a Belgie vycouvá. Dav lidí je poté vyzván, aby nasedli do lodě a hromadně odjeli za lepším životem. Flotila tisíců lodí se vydá na plavbu a ve Francii se rozpoutá debata, co dělat a jak se situací naložit. Zabít je nebo zničit sebe? 

Imigrační vlna zaplaví Evropu. Vojáci na neozbrojené, hladové a špinavé chudáky odmítají střílet, dav ušlape vítající obyvatele a migranti postupují na sever. Pod úspěchem této akce se z dalších zemí rozvojového světa vydávají další lodě do Austrálie či Ameriky. A tak končí a zaniká západní civilizace tak, jak ji známe. Provokativní kniha a není divu, že pro roce 2011 se opět zařadila mezi bestsellery.

Je jednoduché ji číst s odvoláním na rasismus, avšak Raspail se zde primárně nezajímá o rasy, ale o jednání a chování Francie a celé evropské civilizace. Straní sice Západu, ale imigranty neodsuzuje. Jeho příběh není o nadřazenosti, ale o konci jedné civilizace. A v této knize civilizace umírá kvůli nedbalosti a ztrátě chuti k životu, neboť v dlouhodobém horizontu měla jen dvě možnosti: stát si za svojí kulturou a bránit ji a nebo se podrobit jiné. 

"Západ je prázdný i když si to ještě neuvědomujeme. Neobyčejně vynalézavá civilizace, určitě jediná schopná čelit výzvám třetího milénia, už nemá žádnou duši," napsal v předmluvě vydání z roku 1985 dnes již devadesátiletý spisovatel.

Ačkoliv byla dlouhou dobu kritizována a označována za rasistickou a xenofobní fantazii, dnes je považována spíše za futuristickou a prorockou. Sám Raspail nařčení z toho, že by byl rasista odmítá. "Vůbec ne! Nemůžete strávit celý život cestováním, být členem Společnosti francouzských průzkumníků, setkat se s já nevím kolika populacemi a být rasista. To by bylo podle mě hodně tvrdé," uvedl loni v rozhovoru pro Le Point.

Podle něj kniha z dobrých důvodů šokovala a ačkoliv byl nejprve urážen a vláčen špínou, nakonec i jeho zarytí odpůrci uznali, že v ní je kus pravdy.

"Ta kniha vznikla zvláštním způsobem. Předtím jsem psal knihy o cestování a méně úspěšné romány. Jednoho dne v roce 1972 jsem byl v jižní Francii u tety mé manželky. Pobýval jsem v Vallauris, poblíž Saint-Raphael a měl jsem kancelář s výhledem na moře. A tehdy jsem se sám sebe zeptal, co by se stalo, kdyby přišli. Nejprve to oni nebylo jasně definováno, potom jsem si představil lidi ze zemí Třetího světa, kteří by se nahrnuli do naší krásné země. Je to překvapivá kniha," popisuje Raspail.

"Jádrem románu je otázka, zda je Západ ochoten se bránit. Ta kniha je dnes velmi prorocká, avšak ne kvůli tomu, co nám říká o uprchlících ze zemí Třetího světa, ale kvůli tomu, co odhaluje o Evropanech," okomentoval knihu americký novinář John Daniel Davidson pro The Federalist. 

Témata:  knihy,  Evropa,  krize