Maličké úlomky mozku, které nezuhelnatěly jako zbytek těla, ale dokonce se v důsledku termického šoku změnily ve sklo, byly nalezeny v Herculaneu, antickém městě v italské Kampánii. To v roce 79 našeho letopočtu zaniklo při výbuchu sopky Vesuv, připomíná italský deník La Repubblica.
Hlídač Kolegia augustiánů v Herculaneu pravděpodobně spal, když vlna vedra, hustý mrak popele a sopečné strusky valící se z úbočí Vesuvu zavalily jeho tělo na lůžku uvnitř budovy. Byl tam sám a snad si ani nic neuvědomil, když jeho lebka explodovala. Mezi zuhelnatěnými ostatky z doby před dvěma tisíciletími byly poprvé nalezeny zbytky mozku, který se stal sklem.
Zpráva o objevu byla publikována v prestižním New England Journal of Medicine a podepsal se pod ní antropolog Pier Paolo Petrone z laboratoře lidské osteobiologie a soudní antropologie Neapolské univerzity. Podle Petroneho to je poprvé v archeologickém kontextu, v antropologické literatuře i v soudním lékařství, kdy se zbytky mozku našly tímto způsobem zachované jako důsledek vulkanické erupce.
"Povšiml jsem si, že se v popelu, mezi zbytky lebky, která explodovala, něco svítí. Byly to skleněné fragmenty černé barvy, jako obsidián, ale velmi drolivé. Vzali jsme několik vzorků a při proteomické analýze se ukázalo, že jde o mastné kyseliny, triglyceridy a lidské vlasy. Nemohlo to být nic jiného než mozek," říká Petrone.
Petrone a jeho kolegové zaslali výsledky výzkumu americkému časopisu, který však požadoval další upřesnění. "Byli dosti přesvědčení, ale zdůrazňovali, že tyto typy kyselin mohou obsahovat také zvířecí či rostlinné tkáně. V oné místnosti (v Herculaneu) zvířata ani rostliny nebyly, ale udělali jsme další rozbory a nalezli jsme sedm proteinů, které jsou hojně obsaženy v tkáni lidského mozku," uvádí Petrone.
Křehké úlomky, které zůstaly z lebky, jsou pozůstatky někoho, kdo byl před dvěma tisíciletími myslící bytostí. Snad právě spal na svém lůžku, když ho výbuch sopky usmrtil. Fyzikální proces zeskelnatění je však stopou, která naznačuje, co se v oněch chvílích stalo. Šlo o nečekané a prudké teplo. "Je to zásadní z hlediska rekonstrukce sopečné exploze. Zeskelnatění je důsledkem velmi krátkého působení vysoké teploty" dodává Petrone. Jde o velmi vysokou teplotu, mezi 370 a 520 stupni. Pak teplota rychle klesla. Lidské tělo se tak stalo záznamem posloupnosti událostí.
Důkazy této dynamiky byly také nalezeny ve zuhelnatělém dřevu Kolegia. To ukazuje na to, že prudké vedro bylo s to zapálit tělesný tuk a zničit měkké tkáně. V několika vteřinách se vzduch změnil ve vysokoteplotní pec a lebka nebohého strážce pukla a roztříštila se. "Zemřel okamžitě. Ležel na zádech na lůžku a pravděpodobně spal," uzavírá Petrone. Podle vědců to je varování pro tři miliony lidí, kteří žijí v Neapoli a v oblasti kolem svahů Vesuvu. Sopka je spící obr, který během několika okamžiků může rozpoutat peklo.
Témata: Římská říše, sopky, archeologie, historie, mozek
Související
26. prosince 2020 17:58
10. června 2020 22:12
24. ledna 2020 9:24
11. prosince 2019 9:04
22. dubna 2019 20:26
25. prosince 2018 15:39
