Euforii z pádu Asada střídá bolest. Zoufalé rodiny pátrají po milovaných v syrských márnicích

Syrský režim Bašára Asada byl po celá léta obviňován z masových zatýkání, zmizení a vražd odpůrců. To, co nyní vidíme, je nezpochybnitelným důkazem represí a vraždění v průmyslovém měřítku, píše SkyNews.

Radost z pádu režimu se rychle mění v hluboký smutek. Početná těla zabitých, jejichž smrt má na svědomí Asadův aparát, jsou nyní postupně objevována a zdlouhavě identifikována.

V chladné a stísněné místnosti nemocnice Al Mojtahed v Damašku je na vozíku převezena mrtvola k prohlídce. Jediné, co o muži vědí, je, že byl zavražděn.

Příbuzní, bez jakékoli pomoci od úřadů, zoufale procházejí márnice. Sami otvírají těla zabalená v pytlích a fotí oběti, doufajíc, že najdou své blízké. V jedné lednici leží více než 30 těl, každé označené pouze číslem. Jsou to neznámé oběti režimu.

V jiné části márnice rodiny prohledávají chladicí boxy, než jsou vykázány nemocničním personálem. Modlí se, aby našli ty, které ztratily, a mohly se konečně rozloučit. Fotografie mrtvých se šíří sociálními sítěmi, což přivádí další zoufalé příbuzné.

Jakmile je tělo identifikováno, rodiny ho odvážejí pryč. Sledovali jsme, jak bílé tělo zabalené v pytli rodina pokládá na kolena uvnitř svého auta.

Nemocnice praskají ve švech. Lidé se tlačí u vchodů, snaží se zahlédnout své blízké. Chaos je naprostý. Forenzní odborníci pracují na identifikaci obětí, ale jejich práce je ztěžována davem.

„Včera jsme přijali 35 těl z nemocnice v Harastě, údajně to byli vězni ze Sednaya,“ říká lékař Muhammad Džafrán. „Fotografie jsme poslali rodinám k identifikaci, ale přítomnost příbuzných nám práci značně komplikuje.“

Lékaři v ochranných oblecích, maskách a rukavicích přenášejí těla do místnosti pro další prohlídku. Některým rodinám se dostává odpovědí, které tak zoufale hledaly – a přesto se jich obávaly.

Mezi těmi, kdo oplakávají své blízké, je i rodina Mazena al Hamady. Tento známý aktivista, který se uchýlil do Německa, byl vládou přesvědčen k návratu s příslibem amnestie. Brzy po návratu byl zatčen a nyní je rodina informována, že zemřel ve vazbě.

„Podvedli ho pod záminkou usmíření, slíbili mu, že se mu nic nestane. Všechno to byly lži,“ říká jeho sestra Iman Bseis Hommada. „Jsou to zločinci, váleční zločinci, tyrani bez svědomí a morálky.“

Mezitím přichází žena s fotografií svého syna, kterého neviděla dvanáct let. „Žádný telefonát, nic,“ říká. Hledání se pro ni stalo smyslem života.

Mezi těmi, kdo zemřeli těsně před pádem režimu, byl i Ahmed al Khatib. Jeho rodina říká, že byl zatčen 24 hodin před zhroucením Asadovy vlády. Ahmed byl jedním z posledních, ale před ním byly statisíce dalších.

Identifikace a nalezení všech obětí se ukazuje být téměř nadlidským úkolem. Rodiny i přes bolestnou realitu doufají, že najdou klid a odpovědi. Avšak stopy po hrůzovládě Asadova režimu přetrvávají, zanechávajíce za sebou děsivé svědectví. 

Témata:  Sýrie