Brutální sektářské násilí v Sýrii otevřelo prostor pro Rusko a USA, zatímco aš-Šár upevňuje moc a formuje nový režim

Bašár al-Asad, někdejší syrský diktátor, již několik měsíců není u moci. Jeho místo zaujal Ahmad Husajn aš-Šár, jeden z předních lídrů syrské opozice. Tento muž, který dříve stál v čele kontroverzní islamistické organizace Hajját Tahrír aš-Šám (HTS), nyní ovládá syrskou politickou scénu a přetváří budoucnost země podle svých vizí.

Jenže vize, kterou aš-Šára prosazuje, se výrazně liší od očekávání. Úřad OSN pro lidská práva varoval před eskalací sektářského násilí, jež minulý týden otřáslo Sýrií. Ozbrojené skupiny bez slitování masakrovaly celé rodiny. Podle pozorovatelů si krvavé střety mezi silami loajálními bývalému prezidentu Asadovi a bojovníky věrnými aš-Šárovu režimu vyžádaly až 800 obětí.

„Někteří přeživší nám řekli, že mnoho mužů bylo zastřeleno před očima svých rodin. Mnoho z poprav bez soudu bylo namířeno proti příslušníkům alavitské menšiny,“ vysvětlil Thameen Al-Kheetan, mluvčí Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCR). „Agentura zdokumentovala nejméně 111 zabitých, ačkoli se předpokládá, že toto číslo je mnohem vyšší,“ podotkl během brífinku ve švýcarské Ženevě. O jeho slovech informovala americká stanice CNN.

Ozbrojené síly pod vedením aš-Šára zaměřily svou pozornost především na syrské alavity – náboženskou menšinu, jež tvoří odnož šíitského islámu a dlouhodobě hraje klíčovou roli v politice i historii Sýrie. Alavité, tvořící přibližně 10–15 % populace, jsou úzce spjati s režimem rodiny Asadů, což z nich v očích opozice činí symbol privilegované elity. Tato vnímaná nadřazenost se v průběhu let stala katalyzátorem hlubokého sektářského napětí, které nyní – nikoliv však poprvé – eskaluje v otevřené násilí.

Podle kanadské stanice CBC se vlna násilí rozpoutala poté, co minulý čtvrtek ozbrojené skupiny z řad alavitské komunity zaútočily na policejní hlídku poblíž přístavního města Latákíja. Následovala série úspěšných operací loajalistů věrných Asadovu režimu, které donutily vládu pod vedením HTS k rázné reakci. Do strategických pobřežních měst Latákíja, Banias, Tartús a Džableh byly vyslány posily s cílem odpor zlomit. Podle prohlášení nové vlády se situaci podařilo stabilizovat v pondělí.

Tisíce příslušníků alavitské menšiny prchly do hor, zoufale hledajíce úkryt před dalšími masakry. „Zabíjejí děti, ženy. Probíhají tu etnické čistky. Nezůstává po nich nic – vraždí každého. A vše je zachyceno na videu,“ popsal situaci alavitský obyvatel města Džableh v rozhovoru pro Jerusalem Post.

Jeho hlas se třásl zoufalstvím. „Nechápu jejich logiku. Je to islamistický džihád. Asi si myslí, že se musí zbavit ‚nevěřících‘. Pro ně jsou nevěřící děti, ženy, všichni. Ženy jsou odváděny do Idlíbu. Nevím, co říct… Jsme v naprosté beznaději. Lidé se doslova schovávají v lesích.“

Nejmenovaný lékař z alavitské komunity v Izraeli dokonce požádal o pomoc právě židovský stát. „Jsme velmi malá komunita. Naše náboženství věří v humanitu. Zastáváme názor, že mezi muslimy, židy a křesťany není žádný rozdíl. V alavitské vesnici v Izraeli, Ghajar, uvidíte 'Zahradu míru' se symboly judaismu, křesťanství a islámu. Jsme otevřené náboženství, které je daleko od jakýchkoli nesmyslů extremismu,“ vylíčil.

„V Sýrii žije pět milionů alavitů a mnozí z nich prosí Izrael o podporu a ochranu. Víme, že s Tureckem panuje napětí, ale jako to Izrael udělal s drúzy, tak by to měl udělat i tady. Stejně jako my mohou být loajální vůči Izraeli. Vědí, že jen zde mohou žít důstojně a bez útlaku,“ míní lékař.

Aš-Šár upevňuje moc i přístup k ropě

Velitel kurdských Syrských demokratických sil (SDF) Mazlúm Abdí a prozatímní prezident aš-Šár dosáhli v uplynulých dnech dohody o příměří, jak informovaly servery Voice of America a DW. Tento krok by měl ukončit střety mezi syrskými silami podporovanými Tureckem a kurdskými jednotkami podporovanými Spojenými státy. Naděje na zmírnění konfliktu tak začíná klíčit i mezi alavity, kteří věří, že by dohoda mohla být prvním krokem k zastavení sektářského násilí, jež v posledních týdnech ochromilo zemi.

Součástí této dohody je dokonce možnost sloučení kurdských sil se syrskou armádou – krok, který by mohl zásadně změnit dynamiku konfliktu. Po převratu vláda vedená HTS sice rozpustila stávající ozbrojené síly, nyní však buduje novou armádu a zoufale hledá spojence, neboť zanikly i jednotky samotné HTS.

„Dohoda mezi Damaškem a kurdskými Syrskými demokratickými silami představuje významný krok ke znovusjednocení Sýrie,“ vysvětlil Nanar Hawach, analytik syrské politiky z organizace International Crisis Group. Tento vývoj by mohl otřást současným rozdělením země a přiblížit dlouho odkládanou stabilizaci.

Hawach však varuje před možným zapojením Izraele, které by podle něj mohlo situaci ještě více zkomplikovat. Někteří izraelští alavité sice tuto možnost otevřeně podporují, analytik ji však kritizuje jako destabilizační faktor. „Izrael nejenže zasahuje na jihu Sýrie, ale aktivně se snaží vrazit klín mezi Damašek a klíčové menšiny – především Kurdy a Drúzy,“ upozornil Hawach. Podle něj k dohodě mezi syrskou vládou a kurdskými silami paradoxně přispěly i nedávné masakry na pobřeží, které vytvořily tlak na nalezení společného východiska.

Že dohoda může posloužit jako stabilizační faktor připustila také expertka na blízkovýchodní politiku Chrissie Steenkampová z Oxford Brookes University. „Dohoda představuje pro Damašek dvě vítězství. Zaprvé, vláda v Damašku si upevňuje územní a politickou kontrolu a také uznání za legitimní vládu Sýrie. Druhým aspektem je ekonomické vítězství, neboť dohoda poskytuje Damašku přístup k výnosům z ropy a plynu na východě Sýrie, což je v širším měřítku poměrně významné,“ shrnula.

Souhlasí s ní vedoucí pracovník think tanku Middle East Institute Charles Lister. „Základní architektura dohody spočívá v tom, že ropná a energetická infrastruktura na severovýchodě bude předána prozatímní vládě, ale pod podmínkou, že příjmy z ní budou poměrně rozděleny se severovýchodem a budou směřovat do civilních a humanitárních aktivit a investic na severovýchodě Sýrie,“ vysvětlil.

Rusové se snaží udržet za každou cenu

Od prosincového převratu se ruská pozice v Sýrii otřásá v základech. Jen několik týdnů po svržení Asada začaly ruské jednotky spolu s rozsáhlým vojenským vybavením urychleně opouštět zemi. V této nejisté situaci se Kreml horečně snažil zjistit, jaké vztahy může udržet s novým režimem HTS.

„Musíme zůstat v kontaktu s těmi, kdo aktuálně ovládají situaci, protože – jak už jsem zmínil – máme v Sýrii své vojenské základny a personál,“ prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov podle americké stanice CNN a naznačil, že Moskva není připravena Sýrii zcela opustit.

Po krvavých střetech, které minulý týden otřásly Sýrií, se Kreml snaží upevnit svou diplomatickou pozici v regionu. Mluvčí Dmitrij Peskov zdůraznil, že Rusko nadále usiluje o „jednotnou a přátelskou Sýrii“, přičemž varoval před nebezpečím další destabilizace Blízkého východu.

„Tento region je mimořádně výbušný. Destabilizace nebo rozpad jedné ze zemí může mít katastrofální dopad na celý Blízký východ. Proto chceme vidět Sýrii jednotnou, prosperující, rozvíjející se, předvídatelnou a přátelskou,“ uvedl podle agentury Reuters.

V reakci na eskalaci konfliktu Moskva zahájila diplomatické konzultace s Washingtonem a začala koordinovat svůj postup v Radě bezpečnosti OSN. Podle analytiků tento krok naznačuje, že Kreml si je vědom omezených možností vojenského zásahu a sází na politickou stabilizaci, aby ochránil své zbývající strategické zájmy v Sýrii.

„Jsme připraveni jednat. V otázce Sýrie jsme v kontaktu s dalšími zeměmi a hledáme řešení, které zajistí bezpečnost v regionu,“ doplnil Peskov podle agentury TASS.

Navzdory diplomatickému tónu zůstává role Ruska v Sýrii nejistá. S oslabeným vojenským vlivem po minimálně částečném stažení jednotek a rostoucím tlakem Turecka, USA i Íránu je Kreml nyní nucen hledat novou strategii, aby si v regionu udržel alespoň částečnou kontrolu.

Témata:  Sýrie