V prosinci objevila Douna Haj Ahmed, syrská uprchlice žijící v Londýně, bolestivou pravdu o minulosti svého manžela Abdullaha Al Nofala. Během sledování záběrů zpravodajství, kde rebelové slavili pád režimu Bašára Asada, její muž nečekaně odhalil temnou kapitolu svého života. Obrátil se na svou ženu a se slzami v očích řekl: „To je místo, kde mě zatkli. To je to místo.“
Douna, která během syrské občanské války přišla o svobodu svých bratrů, tušila, že Abdullah byl v minulosti zadržen. Nikdy s ní však nesdílel detaily, a poprvé se svěřil až nyní, uvedl server BBC.
„Abdullah nechce vypadat zranitelně. Snaží se být silný,“ popisuje Douna. Tentokrát ho však viděla zlomeného a plačícího, zatímco si uvědomoval, že jeho osud mohl skončit stejně tragicky jako osudy tisíců dalších zadržených.
Abdullah, kterému je nyní 36 let, byl v roce 2013 zadržen na kontrolním stanovišti poblíž Damašku. V té době pracoval jako skladník pro Mezinárodní červený kříž. I když se v roce 2011 zapojil do protestů proti režimu v Dará, násilí ze strany rebelů ho od aktivní účasti odradilo.
Přesto byl na kontrolním stanovišti označen jako podezřelý, spoután, oslepen a převezen do vojenského zařízení. Tři dny strávil v absolutní tmě a samotě, zatímco byl bit. „Neslyšel jsem žádný zvuk. Bylo to jako být úplně odříznutý od světa,“ vzpomíná.
Poté byl převezen do nechvalně známého vězení Al-Khatib, přezdívaného „Peklo na Zemi“. Tam sdílel celu se 130 dalšími vězni, kteří byli mučeni, týráni a ponecháni v nelidských podmínkách.
Podle Syrské observatoře pro lidská práva zemřelo během občanské války ve věznicích Asadova režimu téměř 60 000 lidí. Abdullah během svého měsíčního věznění popisuje, jak slyšel křik mučených, viděl vězně pokryté krví a pozoroval, jak nemoci a vyčerpání způsobily smrt desítek lidí. „Každá minuta byla jako umírání,“ říká.
Jeho příběh má však neobvykle šťastný konec. Po měsíci byl propuštěn a o rok později uprchl ze Sýrie. Díky stipendiu se mu podařilo dostat do Ženevy a následně do Spojených států.
Nyní žije v Londýně se svou ženou a pomalu začíná sdílet svůj příběh. „Už nemusíme skrývat naši identitu. Jsme konečně svobodní,“ říká Abdullah.
Douna, která pracuje jako aktivistka za lidská práva, vnímá jejich příběh jako privilegium. „Jsme šťastní, že můžeme mluvit. Tolik lidí zemřelo, aniž by jejich příběh někdo slyšel,“ dodává se slzami v očích.
Související
14. prosince 2025 13:21
26. července 2025 21:04
9. července 2025 13:55
13. března 2025 21:52
9. března 2025 19:11
9. ledna 2025 15:47
