Konečně svoboda? Týden po pádu Asada lidé neskrývají úlevu i obavy

Z Idlibu rebelové vedení islamistickou skupinou Hayat Tahrir al-Sham (HTS) spustili překvapivou ofenzivu, která svrhla Bašára al-Asada a ukončila pět dekád dlouhou diktaturu jeho rodiny. Tímto převratem se stali de facto vládci země a zdá se, že se nyní snaží rozšířit svůj způsob vládnutí i na zbytek Sýrie.

V centru Idlibu vlály opoziční vlajky se zeleným pruhem a třemi červenými hvězdami. Byly vidět na veřejných náměstích a mávali jimi muži i ženy, mladí i staří, oslavující Asadovo odstranění. Na zdech se objevily graffiti oslavující odpor vůči režimu. I když zničené budovy a hromady sutin připomínaly nedávnou válku, opravené domy, nově otevřené obchody a dobře udržované silnice svědčily o jistém zlepšení. Nicméně někteří si stěžovali na autoritářský přístup nových vládnoucích orgánů.

Při návštěvě reportérů BBC během tohoto týdne byly ulice relativně čisté, fungovala světelná signalizace a lampy, a v nejrušnějších oblastech hlídkovali strážní. Tyto zdánlivě obyčejné prvky, které v jiných částech Sýrie chyběly, zde působily jako zdroj hrdosti.

HTS, původně spojená s al-Káidou, se v posledních letech aktivně snaží přebudovat svůj obraz jako nacionalistická síla, distancující se od džihádistické minulosti a zaměřená na odstranění Asada. Při jejich tažení na Damašek jejich vůdci mluvili o budování Sýrie pro všechny Syřany. Přesto je skupina nadále označována jako teroristická organizace Spojenými státy, Velkou Británií, OSN a dalšími, včetně Turecka, které podporuje některé syrské rebely.

Region Idlib, kde žije 4,5 milionu lidí, ovládla tato skupina v roce 2017, čímž přinesla stabilitu po letech občanské války. Správa známá jako „Salvation Government“ zde organizuje distribuci vody a elektřiny, odvoz odpadu i opravy silnic. Veřejné služby, stejně jako vojenské operace, financuje prostřednictvím daní vybíraných od podniků, zemědělců a na hraničních přechodech s Tureckem.

„Za Asada říkali, že Idlib je zapomenuté město,“ říká kardiolog Hamza Almoraweh, který zde ošetřuje pacienty v nemocnici zřízené v bývalém poštovním skladu. Almoraweh, jenž se sem přestěhoval s manželkou z Aleppa v roce 2015, když tam válka zesílila, nemá v úmyslu se vracet ani nyní, když je město pod kontrolou rebelů. „Viděli jsme tu hodně rozvoje. Idlib má nyní mnoho věcí, které za Asadova režimu neměl.“

HTS mezitím zmírnila některá přísná pravidla, která zaváděla při nástupu k moci, například ohledně oblékání žen či zákazu hudby ve školách. Protesty proti vládě, včetně těch zaměřených na nové daně, někteří považují za důkaz určité tolerance vůči kritice, což ostře kontrastuje s represemi Asadovy rodiny.

„Není to úplná demokracie, ale je tu svoboda,“ říká aktivista Fuad Sayedissa. Rodák z Idlibu, který nyní žije v Turecku a vede neziskovou organizaci Violet, navštívil své rodné město poprvé po deseti letech díky Asadovu pádu. Přesto připouští, že existují obavy z autoritářských tendencí HTS. „Jak se bude vláda chovat v celé Sýrii, je jiný příběh,“ říká. „Po desetiletích útlaku a násilí ze strany režimu lidé touží po spravedlnosti.“

O hodinu jízdy od Idlibu, v malé křesťanské vesnici Quniyah, se 8. prosince poprvé po deseti letech rozezněly kostelní zvony na oslavu Asadova pádu. Tato komunita, která během války trpěla bombardováním a odkud mnoho obyvatel uprchlo, nyní čítá pouhých 250 lidí.

„Sýrie je lepší, od té doby co Asad padl,“ říká bratr Fadi Azar. Přesto vzestup islamistů vyvolává obavy, že by menšiny, včetně Asadových alavitů, mohly být ohroženy. HTS se však snaží ujišťovat náboženské i etnické skupiny, že budou chráněny. „Za poslední dva roky se začali měnit… Dříve to bylo velmi těžké,“ dodává Friar Azar.

Zůstává otázkou, zda jsou tyto změny skutečné. Mnozí se však domnívají, že na výběr není. „Co můžeme dělat? Nemáme jinou možnost. Věříme jim,“ říká Azar.

Podle Sayedissy si lidé váží toho, že konečně získali svobodu. „Pokud by se z nich stali diktátoři, lidé jsou připraveni říct ne. Už nedovolíme, aby se sem vrátili diktátoři jako Džolání nebo kdokoli jiný.“ 

Témata:  Sýrie