reklama

Indonésie si vysloužila přídomek "nové epicentrum koronaviru", a to kvůli rostoucímu počtu nakažených i smrtelných obětí v důsledku nakažlivější mutace delta. Země v uplynulém týdnu zaznamenávala průměrně téměř 50.000 nových případů denně a více než 1000 obětí na životech. Se snahou udržet s pandemií krok bojují místní nemocnice, a nyní začínají zaostávat i výrobci rakví a pohřební služby.

Rusmawanova firma CV Sahabat Duka, což znamená "přítel v zármutku", posílá každých 14 dní nejméně 100 rakví do nemocnic a ambulancí v Jakartě. "Chtějí po nás tolik, kolik jen jde, ale naše možnosti jsou omezené," řekl majitel. Aby udržel krok s poptávkou, najal devět nových zaměstnanců a v dílně se pracuje dlouho do noci.

"Obvykle pracujeme do pěti odpoledne, ale v poslední době jsme tu mnohem déle, skoro až do půlnoci," řekl Rusmawan. "Zkusili jsme pracovat až do rána, ale sousedé si začali stěžovat na hluk. Proto se teď snažíme končit kolem jedenácté v noci."

V Malangu v provincii Východní Jáva má další výrobce rakví Antonius Budi Wantoro stejnou zkušenost. A poslední dva měsíce podle něj byly obzvlášť náročné. "V minulosti před covidem jsme dělali jen 15-20 rakví, a to bylo maximum," řekl. Ale nyní společně se svými dělníky vyrábí až 50 rakví denně.

Ve stejné provincii se výrobce nábytku Pornomo, který jako řada Indonésanů používá jen jedno jméno, rozhodl změnit sortiment a vyrábět rakve, protože o nábytek není v době pandemie prakticky žádný zájem. "Požádali mě, abych začal spolupracovat s místní nemocnicí," řekl Pornomo. Poptávka je podle jeho slov zahlcující a velkým problémem je nedostatek materiálu.

Stejný problém s prkny a dalším surovým materiálem má i Rusmawan. Jeho dílna často nemůže splnit zakázku, protože objednaný materiál často přijde pozdě, anebo nedorazí vůbec. "Už jsme museli zastavit výrobu na čtyři dny, protože jsme neměli materiál," dodal. Vůči nárůstu poptávky má ale smíšené pocity. "Na jednu stranu bych řekl, že jsem za vysokou poptávku rád, ale na druhou stranu jsem lidská bytost, a proto jsem taky smutný," řekl.

Stejně jako výrobci rakví a hrobníci jsou pod zvýšeným tlakem i krematoria kolem Jakarty. Indonéská novinářka Evi Marianiová minulý měsíc kvůli covidu-19 přišla o otce. Většina okolních nemocnic byla plná, a tak když onemocněl, poslali ho do zdravotnického zařízení více než 150 kilometrů daleko od jejich domova v Bandungu v provincii Západní Jáva. Ale 24 hodin po převozu zemřel.

Rodina pak začala shánět místo, kde ho nechat zpopelnit, což se také ukázalo jako náročný problém. "Mysleli jsme si - dobrá, najdeme nejbližší krematorium, a pak odvezeme jeho popel mamince do Bandungu," řekla Marianiová. Ale všechna tři krematoria v okolí Jakarty, která přijímají ke kremaci oběti covidu, byla plná. Nejbližší termín byl za tři dny, ale rodina chtěla provést kremaci dříve.

Nakonec museli nechat otcovo tělo přepravit zpátky do Bandungu, kde našli krematorium s volnou kapacitou. Prezidentka jakartského krematoria Oasis Lestari Ania Deslianaová uvedla, že provoz jejího zařízení se v porovnání s dobou před covidem zdvojnásobil na téměř 200 měsíčně. A očekává, že tento počet do konce července ještě stoupne.

reklama