Americký těžký bombardér B-17, jehož prototyp poprvé vzlétl 28. července 1935, se zařadil k nejznámějším zbraním druhé světové války. Mohutně vyzbrojený čtyřmotorový stroj s desetičlennou posádkou, který dokázal k cíli donést i osm tun pum, se proslavil hlavně v Evropě.
Americké letectvo nasazovalo svazy "létajících pevností" během bombardovací ofenzívy a ničivé účinky jejich pum poznaly Drážďany a další německá města, ale i Praha či Plzeň.
Prototyp slavného bombardéru sice vzlétl již v létě 1935, ještě v září 1939 ale měly Spojené státy ve výzbroji pouze 23 strojů. Na jaře 1941 zkoušelo B-17 také britské Královské letectvo RAF, nakonec jich ale v britském letectvu sloužilo jen minimum.
O to více se model továrny Boeing uplatnil v americkém armádním letectvu USAAF. Jen omezeně přitom zasáhl do bojů v Tichomoří. Do historie nicméně vstoupilo nasazení několika "létajících pevností" v bitvě o Midway v červnu 1942.
Hlavní roli tak sehrály B-17 na evropském válčišti. Taktika přesných denních náletů, jež americké velení (na rozdíl od RAF bombardující hlavně v noci) prosazovalo, s sebou ale nesla velké ztráty. Bombardéry navíc zpočátku létaly bez ochrany stíhaček. Během tří let tak přišlo americké letectvo o 4688 strojů. Celkem se vyrobilo 12.730 strojů, se kterými kromě Američanů a Britů létali i v dalších zemích, nikde ale ve velkých počtech. Jako poslední je v roce 1968 vyřadilo brazilské letectvo.
Témata: bombardér B-17, historie, U.S. AIR FORCE, II. světová válka
