reklama

Když se letos v létě dvouletá Alice McGrawová procházela s rodiči po břehu jezera Tahoe a uviděla v dálce přicházet jinou rodinu, zastavila se, ukázala na ně a rodičům oznámila: "Lidi!". Podle své matky už se totiž holčička naučila, že se má venku snažit nepřibližovat k dalším lidem, aby se vyhnula nákaze. V tom se neliší od svých vrstevníků, kteří se kvůli pandemii ocitli v jakési bublině, kde podstatně chybí další osoby a zejména vrstevníci.

Generace covidových batolat nyní vyrůstá jinak, než bylo dosud zvykem. Rodiny se nenavštěvují, hodiny cvičení a zpívání jsou zrušené, nekonají se narozeninové večírky, pryč je intimita společného stavění báboviček na písku nebo hraní na hřišti. Spousta rodin své děti nepřihlásila do školky a mnohé školkové děti přestaly kvůli riziku nákazy do školky chodit. S nástupem zimních měsíců si začínají rodiče klást otázku, jestli sociální deprivace nebude mít na zdravý vývoj jejich potomků dlouhodobý vliv.

"Lidé zvažují pro a proti a snaží se dospět k tomu, co je horší: vystavit dítě riziku nákazy covidem nebo ho hendikepovat tím, že je izolují od společnosti," říká Suzanne Gendelmanová, matka 13měsíční Mily. "Moje dcera poslední dobou viděla víc žiraf v ZOO než ostatních dětí," podotkla.

Žádné vědecké studie na toto téma zatím nevznikly, ale odborníci mají za to, že izolace by na malé děti neměla mít příliš negativní vliv, protože v raném věku jsou pro ně nejdůležitější vztahy s rodiči. Přesto je ale dokázáno, že interakce s vrstevníky ovlivňuje vývoj mozku a hraje důležitou roli třeba v tom, jak se děti učí mluvit.

Podle Johna Hagena, emeritního profesora psychologie na Michiganské univerzitě, by se bylo třeba dlouhodobých nepříznivých důsledků izolace obávat ve chvíli, kdy by karanténa trvala "nikoli po dobu měsíců, ale spíše let". "Není to něco, co by mělo způsobit nezvratné nebo dlouhodobé obtíže," domnívá se.

Lingvistka Kathryn Hirshová-Paseková, která na americké univerzitě Temple vede laboratoř pro výzkum vývoje jazyka u dětí, si myslí, že současná přelomová situace představuje dvojí nebezpečí: jednak to vyplývající z faktu, že se děti tolik nestýkají a méně si společně hrají, a jednak to, že si osvojí přístup, podle něhož druzí lidé představují riziko.

Scény, kdy matky zakazují svým dětem přiblížit se k dospělým či vrstevníkům, jsou teď velmi časté. Matka 14měsíčního Cashera O’Connora například popsala, jak se její syn chtěl na na ulici spřátelit s cizím chlapečkem. "Casher se vydal k tomu dvouletému klukovi, ale jeho maminka ho nepustila blíž. Rozumím tomu, ale bylo mi to hrozně líto," řekla Elliott O’Connorová. "Když vidíte, jak si dítě na hřišti osaměle hraje, tak je to hrozně smutné," dodala.

Někteří rodiče začali izolaci řešit tak, že se venku scházejí s několika dalšími rodinami, aby dětem dopřáli možnost si společně pohrát, v některých amerických státech ale kvůli přísnějším pravidlům není možné ani to. Například v Kalifornii jsou dětská hřiště zavřená a rodiny dostaly varování, aby se venku nescházely s členy jiných domácností.

Psycholožka Brenda Vollingová má přesto na základě dosavadních výzkumů za to, že děti doba strávená v izolaci nijak zvlášť nepoznamená. Víc je může ohrozit to, když karanténa negativně ovlivní atmosféru v rodině nebo psychickou pohodu rodičů. "Ti se snaží skloubit dohromady práci a rodinu, všichni zavření na jednom místě," říká Vollingová. Pokud se nakupí problémy a rodiče se začnou hádat nebo upadnou do depresí, pak nejsou schopní pružně reagovat na potřeby dětí a snadno se rozčílí. "To je pak mnohem horší, než vynechat pár hraní s kamarády," dodává.

reklama