reklama

Dodávka s obtížemi stoupá do hor po klikaté rozbité cestě. V zatáčkách, v nadmořské výšce 1500 metrů, máme někdy pocit, že přepadneme přes okraj. Za volantem sedí Younès a směje se, obtížné cesty se nebojí, protože ji zná jako své boty. Po stovce kilometrů se dodávka zastaví uprostřed zeleně a kam oko dohlédne jsou plantáže konopí, kterému místní říkají "kif". Je to nejspíš právě v tomto regionu okolo Issaguenu uprostřed marockých hor, kde je nejvyšší koncentrace konopných plantáží na světě.

Pokud byste tu čekali ramenaté překupníky drog se zbraněmi, jako bývají ve filmech, tak byste čekali marně. V údolí Rífu nenajdeme ani milice, ani narkobarony ve vilách, úrodu marihuany tu ručně sbírají místní vesničané, techniku si už od 16. století předávají z otce na syna.

Marihuana se tehdy užívala ve formě sušených listů, které se kouřily z dřevěných dýmek. Ke změně došlo v 70. letech 20. století s příchodem kultury hippies do Maroka a růstem poptávky v Evropě. Od té doby místní pěstitelé listy přetváření na pryskyřici, kterou prodávají v blocích známých jako hašiš. Obchod je to velmi výnosný, podle loňské studie světové iniciativy proti přeshraničnímu organizovanému zločinu jsou zisky z jeho prodeje 19 miliard eur (482 miliard korun) ročně.

Většina těchto příjmů zůstane v zahraničí, na pěstitele z měst Issaguen a Ketama zbydou jen drobečky. Většina z nich žije v nejistotě a obavách ze zatčení. Přestože pěstování konopí úřady tolerují, často díky korupci, stále ještě je nezákonné. V březnu ovšem severoafrické království prolomilo jedno tabu, když vláda schválila návrh zákona, který by povolil pěstování konopí pro terapeutické a průmyslové účely.

Maroko se chce prosadit na lukrativním trhu, který v Evropě roste o 60 procent ročně, uvádí ministerstvo vnitra, které za zákonem stojí. Zatímco teď si podle ministerstva pěstitelé, kterých je 90.000 až 140.000, na nelegálním trhu přijdou asi na čtyři procenta z obratu, na legálním trhu by to mohlo být až 12 procent.

Tentokrát už se Younès nesměje, protože ví, že otázka legalizace je pro tento vzdálený, historicky odbojný a opomíjený region klíčová. Místní obyvatelé už dlouho s nadějí čekají na kroky vlády, vůči novému zákonu jsou ale obezřetní a váhaví. "Kdo mi zaručí, že to nebude ve prospěch obchodníků z jiných regionů nebo zahraničních farmaceutických lobby," ptá se Younès.

Text ještě musí stanovit povolené objemy a hladinu tetrahydrokanabinolu (THC, molekula s psychotropními účinky) a hlavně vymezit oblasti, kde bude pěstování legální. "Projekt je upřímně myšlený a podporuje udržitelné zemědělství nebo práva a vyšší podíly pro pěstitele, ale proces bude ještě dlouhý a složitý, také protože budou zároveň existovat legální a nelegální trh," domnívá se Kenza Afsahiová z výzkumného centra Emila Durkheima (CNRS). Podle odhadů tvoří deset procent poptávky marihuana pro terapeutické účely. Po schválení zákona budou mnozí nejspíš nadále pěstovat i konzumovat konopí, které nepodléhá zdravotní kontrole.

Situace malých pěstitelů se každým rokem zhoršuje, "práce je úmorná, prostředí se zhoršuje", stěžuje si Younès, otec čtyř dětí a majitel mnoha malých políček rozesetých v horách. Rostliny zavlažuje velmi jednoduchým mechanismem, na pěstování se podílí celá rodina, včetně žen. Svou sklizeň prodává kupcům z Evropy nebo prostředníkům. Loni si Younès na prodeji vydělal 19.000 eur (483.000 korun). Z částky je ovšem potřeba odečíst náklady na pěstování a poplatky pro místní úřady, takže mu moc peněz nezbyde.

Už rok se Younèsovi kostky hašiše hromadí ve skladu. Boj proti překupníkům, konkurence evropského trhu, legalizace v některých zemích a pandemie zapříčinily pokles ceny produktu na 200 až 1000 eur (5100 až 25.400 korun) za kilogram podle jeho kvality.

Na začátku 20. století bylo pěstování marihuany v části Maroka tolerováno, za Hassana II. bylo zase zakázáno. Její užívání je veřejným tajemstvím, ale také diplomatickou otázkou. Podle studie publikované v roce 2015 francouzskou observatoří pro drogy a drogovou závislost (OFDT) se rozsah ploch osázených touto plodinou v letech 2003 až 2011 snížil ze 134.000 hektarů na 47.500 hektarů.

Pěstitelé v Maroku musí také čelit konkurenci hybridních variant rostlin dovezených z Evropy nebo Ameriky. "Tyto intenzivní plodiny, náročné na vodu a chemické ošetření, vysušují místní vodní zdroje a vytvořily závislost zemědělců na mezinárodním trhu s osivem, které dříve bývalo zdarma," domnívá se Afsahiová. "Místní odrůdy jsou do zdejšího prostředí vhodnější, jsou součástí kulturního dědictví a je potřeba je chránit," dodává.

Obyvatelé Issaguenu se obávají možné války o vodu. Na úpatí hor totiž vznikají rozsáhlá pole, na která velcí investoři nainstalovali zavlažovací systém a pěstují na vodu náročné módní odrůdy. Místní se však bojí o životní prostředí a nemají radost ani z výdělků, o které je velcí investoři v budoucnu nejspíš připraví.

reklama