Proč má Rusko jen jednu letadlovou loď, a ještě v tak dezolátním stavu?

Příběh vývoje ruské letadlové lodě je dlouhý a plný zvratů. Sovětský svaz po dlouhá léta spoléhal na svojí geografickou velikost a investice na obranu směřoval především do pozemní armády, letectva ponorek. Největšími ruskými loděmi, které byly vybaveny stroji těžšími než vzduch byly dlouhou dobu protiponorkové křižníky Moskva z roku 1967 a Leningrad z roku 1969. Obě lodi o výtlaku 14 000 tun mohli nést čtrnáct vrtulníků. Jejich maximální rychlost byla 28, 8 uzlů (53 kilometrů v hodině). Jejich hlavním úkolem bylo ničit americké ponorky vybavené mezikontinentálními střelami Polaris.

Zájem o plnohodnotné letadlové lodě projevili Sověti až po zkušenostech z vietnamské války. Americké letadlové lodi zde poskytovaly americkým pozemním a námořním jednotkám rychlou a účinnou ochranu. Navíc byly schopny provádět útočné operace proti Severnímu Vietnamu z různých nečekaných směrů. Navíc svoji roli hrála i prestiž. Imperialisté letadlovou loď měli a Sověti ne? To nešlo.

Projekt 1160 byl spuštěn již v roce 1971. Sovětští námořní konstruktéři měli vytvořit podobné lodě, jako byla americká třída Kitty Hawk. Tedy s konvenčním pohonem, výtlakem 80 000 tun, rychlostí 32 uzlů (59 kilometrů) a možností nést až 90 letadel. Již v roce 1973 byl projekt zastaven. Sověti neměli zkušenosti se stavbou tak velkých lodí a neměli k tomu, i díky probíhající stavbě mnoha ponorek, dostatečné výrobní kapacity.

Bylo rozhodnuto pokračovat po etapách. V první etapě vznikly takzvané letadlové křižníky Projekt 1143. Lodě měly spojovat výhody těžce vyzbrojeného křižníku a letadlové lodě a měly sovětské námořní svazky chránit před ponorkami a poskytovat jim leteckou podporu.  Kyjev, Minsk, Novorossijsk a Baku mohly nést 35 letadel a vrtulníků. Vedle toho však nesly i těžké protilodní střely. Jejich výtlak byl 38 000 tun a rychlost velmi slušných 31 uzlů (56 kilometrů). Letadla, které lodě nesly, byly stroje Jak-38 s kolmým vzletem a přistáním (V/STOL). Sovětský svaz se stal druhou zemí, které podobné stroje zavedl do výzbroje.

  Jednotky třídy Kyjev byly zavedeny do výzbroje v letech 1970 až 1987. Sovětské námořnictvo se na nich učilo jak zacházet s letadlovou lodí. Brzy se ukázalo, že nebyly tím nejvhodnějším řešením. Po roce 1990 byla plavidla rychle vyřazena ze služby. Pouze nejnovější loď. Admirál Gorškov byl prodán do Indie, kde prošel rozsáhlou modernizací, a pod jménem INS Vikramaditya zde slouží dodnes.

 Dalším typem, který již měl být plnohodnotnou letadlovou lodí, byl Projekt 1143.5. Dnes je především známý díky letadlové lodi Admirál Kuzněcov. Její stavba byla zahájena v roce 1982 a loď se původně měla jmenovat Riga. Poté byla přejmenována a v roce 1985 spuštěna na vodu se jménem zesnulého sovětského vůdce Leonida Brežněva. Roku 1987 se z Leonida Brežněva stala Tbilisi. Loď byla plně dokončena až v roce 1993. A roku 2000 byla přejmenována na Admiral Flota Sovětskogo Sojuza Kuzněcov, tedy na jméno, které nese dodnes.

Admirál Kuzněcov má výtlak 45 000 tun a dokáže vyvinout rychlost až 29 uzlů (54 kilometrů). Loď může v současné době nést 12 střihaček Su-33, 4 bitevní letadla Su-25 a až 24 vrtulníků Kamov. V současné době prochází Admirál Kuzněcov modernizací a poté ponese 20 letadel typu Mig-29K. Měl by také vedle „skokanského můstku“ nést katapult.

Daleko dobrodružnější byl příběh druhé lodi třídy Admirál Kuzněcov, nejdříve Rigy a poté Varjagu byl ještě komplikovaná. Po rozpadu SSSR připadl totiž Ukrajině, kde nedokončená loď dlouho rezivěla v docích. V roce 1998 ji jako šrot koupili Číňané. Dlouho se spekulovalo, že loď bude proměněna na plovoucí kasino. Číňané však loď zrekonstruovali a zmodernizovali a od roku 2012 slouží pod Liaoning v jejich námořnictvu.

Posledním sovětským pokusem o získání plnohodnotné lodi byl Projekt 1143.7. Tyto lodě měly být vybaveny atomovým reaktorem. S výtlakem 60 000 tun a výzbrojí 60 letadel se měly stát plnohodnotnými protějšky amerických letadlových lodí. Trup první z nich, Uljanovsku, by položen v roce 1988. Po rozpadu Sovětského svazu šla však ze 45% hotová loď do hutí. Kvůli nedostatku peněz pak na další dlouhé roky pokusy o stavbu vlastních letadlovek ustaly.

Pro Uljanovsk byl vyvinut i speciální stíhač V/STOL Jak-141. Ten díky svému unikátnímu systému motoru stal prvním letadlem kategorie letounů s kolmým startem, který dokázal překonat rychlost zvuku. Je veřejným tajemstvím, že Jak-141 silně inspiroval americké letecké konstruktéry při vývoji střihačky 5. generace F-35.

Rusko se však snu o letadlové lodi nevzdává. Ještě za prezidenta Dmitrije Medveděva byl zveřejněn Projekt 23000E Štorm. Za tímto označením se skrývá 330 merů dlouhá letadlová loď s jaderným pohonem, výtlakem 100 tisíc tun dosahující rychlosti až 30 uzlů (55 kilometrů). Loď by měla nést až 90 bojových letadel a plně se vyrovnat americkým lodím.

Hlavní překážkou jsou však peníze. Loď by měla stát až 7,5 miliardy dolarů a Indie, které byl na celém projektu nabídnut podíl, se na něm odmítla podílet. Pokud bude Rusko v budoucnu stavět letadlové lodě, budou to s největší pravděpodobností menší typy podobné Admirálu Kuzněcovovi.   

Témata:  Ruská armáda,  Rusko,  námořnictvo