Na začátku 20. století se Německa a Velké Británie předháněly v námořním zbrojení. V čele britské admirality stál tehdy John Arbuthnot Fisher. Ten neustále přicházel s novými a neotřelými návrhy nových lodí. Mezi ně patřila i koncepce bitevního křižníku, jejímž vrcholem byla právě HMS Queen Mary.
V prvních letech 20. století probíhaly mezi mocnostmi závody v námořním zbrojení. Hlavní boj o prvenství na moři probíhal mezi Německem a Velkou Británii, ale ani ostatní země nechtěly zůstat pozadu. Roku 1901 Francie zahájila stavbu svého trumfu - křižníku Léon Gambetta.
Konec 19. století byl pro světová námořnictva revoluční dobou. Plachty definitivně odcházely do zapomnění a do výzbroje přicházely nové lodě s novými zbraněmi, které měly mít drtivou sílu. Takovou lodí měl být roku 1888 i americky „dynamitový“ křižník USS Vesuvius. Místo revoluce však nastal jen bolehlav.
V předválečném období vypracovala německá Kriegsmarine zbrojní Plán Z. Podle něho mělo mít německé námořnictvo vedle šesti velkých bitevních lodí s děly ráže 406 milimetrů nebo 229 ponorek i 8 letadlových lodí. Stavba první německé letadlové lodi začala již v roce 1936. Stejně jako celý Plán Z skončila neslavně.
Nová pýcha amerického námořnictva je pojmenovaná po 38. prezidentu USA Geraldu R. Fordovi. Podle admirálů měla být nová loď přecpaná nejmodernějšími technologiemi páteří loďstva a dostat námořní sílu USA na novou úroveň. Zatím je však s USS Gerald R. Ford více problémů než radosti a její zařazení do flotily se stále odkládá.
Francie patří do malého klubu zemí, které jsou schopny vyvinout a spustit na vodu ponorku s nukleárním pohonem. Již za několik týdnů vstoupí do služby ponorka Suffren, první jednotka stejnojmenné třídy. To z Francie dělá zemi s nejmodernější ponorkou na světě, která nechává za sebou veškerou konkurenci.
Rakousko-uherské námořnictvo sice svou silou nemohlo v 1. světové válce konkurovat těm největším flotilám, ale přesto patřilo mezi obávané. Pokořit jej přímo v jeho domovském přístavu a získat cenné vavříny vítězství se jej rozhodli francouzští ponorkáři. Nedopadlo se to však tak, jak doufali.
Zoufalé časy sebou nesou i zoufalá řešení. A v roce 1944 byla Třetí říše již ve skutečně zoufalé situaci. V roce 1944 se dostal do boje i prostředek, který to potvrzoval. Řízené torpédo Neger byla čistá zoufalost a improvizace.
Pokud se zeptáte u našich severních sousedů v Polsku na začátek 2. světové války, okamžitě se jim vybaví se jim nepochybně vysílač v Gliwicích a útok německé bitevní lodi Schleswig-Holstein na posádku na posádku poloostrova Westerplatte. Ovšem historie této lodi nebyl jen zákeřný útok proti Polsku.
Sovětský svaz nikdy nebyl silný v hladinových lodích. Rudé námořnictvo nevlastnilo ani letadlové ani bitevní lodě, křižníků mělo několik a zaostávalo i v počtu korvet. Klasická námořní bitva byla pro něj nemyslitelná. Jak tedy vyrovnat síly a ohrozit velké jednotky protivníka? Odpověď zněla: protilodní střela.
Příběhy z 2. světové války jsou často díky dobrodružství a paradoxům k neuvěření. Takový je i příběh německého těžkého křižníku Admiral Scheer. Loď, která začala vznikat ještě za Výmarské republiky, měla obejít Versaillskou smlouvu, spustil na vodu Adolf Hitler, jehož režimu sloužila již během občanské války ve Španělsku a přežila téměř celou válku. Její konec je více než kuriózní.
Na začátku 2. světové války stále mnozí politici a námořníci věřili, že vládci moří nejsou letadlové lodě a ponorky, ale stále obrovské bitevní lodě. V podobné představě žila i britská admiralita. Proto dala v roce 1941 zelenou ke stavbě supermoderního bitevníku. HMS Vanguard měla být vrcholem konstrukce bitevních lodí. Nikdo netušil, že bude i jejich labutí písní.
Po konci 1. světové války bylo stále největší říší světa Britské impérium. To se z války poučilo a pochopilo, jak mocnou zbraní jsou ponorky. Vždyť to byly právě tyto zbraně, které Velkou Británii dostaly téměř na kolena. Británie však chtěla vyvinout ponorku, která by uměla nejen ochromit nepřítele, ale i chránit britské zájmy.
Fašistická Itálie byla nepochybně nejslabším účastníkem 2. světové války. Motivace a morálka italských vojáků byla mizerná a výkony italské armády byly spíše komické než heroické. O to více tvrdý úder od italských žabích mužů z Decima Flottiglia MAS nebo také X-MAS proti Alexandrii Brity v roce 1941 nemile překvapil.
2. světová válka přinesla s sebou spoustu nových technologií. Protivníci o technickém vybavení nepřítele potřebovali zjistit co nejevíce, a bylo proto potřeba jej ukořistit. Jednou z nejvíc riskantních a nejproslavenějších operaci se stala operace Biting. Britové díky ní získali kus německé technologie. A tato ztráta Němce měla pořádně bolet.
Rok 1968 byl doslova napěchován událostmi. Málo se však ví, že na začátku roku hrozila nukleární válka. Mohl za to incident v Japonském moři, při kterém se Severokorejci zmocnili americké špionážní lodi a její posádku neváhali krutě mučit. Incident USS Pueblo je dodnes varováním před nevypočitatelností KLDR.
Psal se rok 1975 a moc sovětské říše se zdála neotřesitelná. V Kremlu vládl Leonid Iljič Brežněv a občané sovětského svazu si užívali relativní prosperity, které však byla provázené stagnací a všeobjímající a bezmeznou korupcí. S tím se jeden muž nechtěl smířit. A pokusil se o čin, který měl vyvolat bouři.
V polovině 19. století Británie vládla oceánům. Korunu všemu měla dát loď, která s měla vymykat všem tehdejším měřítkům, a dokonce dnes by vynikala svojí velikostí. Konstrukce se chopil jeden z tehdejších největších inženýrů Isambard Kingdom Brunel. Parník Great Eastern se měl stát vrcholem jeho celoživotní práce. Loď se skutečně do dějin zapsala. Stálo to však až příliš mnoho životů. Mezi její oběti se řadí z části i Brunel.
Britsky kolmo startující bitevní letoun Hawker Siddeley Harrier je jednou z legend letectví a ikonou studené války. Málo se však ví, že podobný letoun zavedl do služby i Sovětský svaz. Jakovlev Jak-38 se měl stát základním typem sloužícím na lodích sovětského námořnictva. Proč se tak nestalo?
Na začátku 80. let 20. století nebyla mezinárodní situace vůbec dobrá. Argentina napadla britské Falklandy, v Polsku došlo k potlačení hnutí Solidarita a Východ i Západ harašily zbraněmi. K 3. světové válce scházel jen krůček. A ten krůček mohla být tajná operace, která se odehrála v srpnu 1982 v Barentsově moři.
Ponorky měly v obou světových válkách obrovské ztráty a muži, kteří na nich sloužili, museli počítat s tím, že jejich služba i život mohou velmi rychle skončit. Příběh ponorky HMS Thetis je kuriózní v tom, že se potopila hned dvakrát. A v obou případech byly následky vskutku tragické.
Před 2. světovou válkou byly co největší bitevní lodě chloubou a pýchou námořnictev. Dokonce se pod nich posuzovala jejich síla. Soutěž o největší bitevní loď na celé čáře vyhráli Japonci. Ukázalo se však, že v době, kdy z nebe hrozí nebezpečí bombardérů a torpédových letounů a mořským hloubkám vládnou ponorky, je i největší bitevní loď naprosto bezbranná a k ničemu.
Před 114 lety v Evropě zuřila studená válka. Dravé císařské Německo zbrojilo nejen na souši, ale i na moři. Toho se obávala především Velká Británie, která měla strach, že ji německé námořnictvo izoluje od jejích kolonií, na kterých byla životně závislá.
9:34
Zajímá orgány činné v trestním řízení, že se Sebastian a Mirai usmířili? Tuto otázku si nejspíš položil leckdo. Policie totiž od léta napadení druhého jmenovaného vyšetřuje. Podle posledních informací na tom nejnovější vývoj nic nezměnil.
Zdroj: Jiří Hrubý
Tragický rodinný konflikt vyšetřuje plzeňská kriminálka od pondělního večera. V bytě v Plzni napadl muž svého bratra, který útok nepřežil, a také otce, jehož záchranáři převezli s vážným zraněním do nemocnice. Podezřelý je momentálně v nemocnici.
