reklama

Práce na nové ponorce v rámci programu Barracuda začaly již v roce 2002 a kýl první ponorky třídy byl položen roku 2007. Program byl rozdělen na dvě vývojové větve podle pohonu ponorek. Třída Suffren má atomový pohon a třída Attack z ní vycházející má pohon diesel-elektrický. To zvyšuje šance na export, neboť takový pohon je levnější a přijatelný i pro země, kde jinak atom odmítají. Stavba ponorky si vyžádala 70 milionů pracovních hodin. Podílelo se na ní více než 800 firem. Suffren má více než 700 tisíc součástek. Je v něm téměř 20 kilometrů potrubí a 160 kilometrů kabelů. Bylo pro něj speciálně vyvinuto 200 počítačových programů.

Suffren měří 99,5 metru a na šířku má 8,8 metru. Výtlak na hladině je 4650 tun a při ponoření je 5300 tun. Nukleární reaktor ponorky K15 má výkon 15 megawatt. Konstrukce reaktoru je naprosto unikátní. Francouzům se podařilo mnoho částí reaktoru miniaturizovat. Reaktor navíc využívá palivo civilního typu, což do značné míry zjednodušuje údržbu a snižuje náklady. Palivo se v reaktoru vyměňuje jen jednou za deset let.

Ponorka nemá šrouby, ale vodní trysky. Podle uveřejněných údajů dokáže ponorka na hladině vyvinout rychlost 14 uzlů (26 kilometrů v hodině), pod hladinou 23 uzlů (46 kilometrů v hodině) a v hloubce 300 metru 27 uzlů (50 kilometrů v hodině). Údaje o maximálním ponoru je tajný, ale má se pohybovat pod 350 metry. Dosah ponorky je díky nukleárnímu pohonu neomezený. Zásoby potravin však pobyt na moři zkracují maximálně na 70 dní.

Ponorka má speciální povrch a odhlučnění systémů a pohonu. Sufrren má byt až tisíckrát tišší než francouzské ponorky třídy Redoutable z 60. let. Zároveň má pak mít díky novým sonarům  Thales UMS-3000 několikanásobně lepší detekční schopnosti. Ponorka má také dva radary, detektor aktivních sonarů nebo bojový řídící systém SYCOBS.

Zvláštností je, že Suffren nemá klasický periskop. Ten nahradil zatažitelný opticko-elektronický stožár. Ten nese řadu výhod. V první řadě není tak rozměrný a není omezen jen na jednoho pozorovatele. Obraz ze stožáru se promítá na všechny monitory na můstku. Protože spojení se stožárem a můstkem je jen kabelem, můstek nemusí již být přímo pod věží, jak tomu bylo u ponorek s periskopem a Suffren jej má posunut k přídi.

Výzbroj ponorky je skutečně rozmanitá. Ze čtyř torpédometů ráže 533 milimetrů mohou být vedle těžkých torpéd F21 Artemis vystřelovány i protilodní střely Exocet SM39, křižující střely proti pozemním cílům MDCN SCALP nebo námořní miny. Všechny zbraně jsou umístěny ve dvaceti přepravních kontejnerech, ze kterých jsou nabíjený do torpédometů. Celý systém je vysoce automatizovaný.

Další údernou silou Suffrenu je dvanáctičlenné speciální komando, které každá ponorka třidy hostí. Ponorka je speciálně vybavená pro provádění tajných operací v nepřátelských vodách. Na palubě je vedle přechodové komory i malý uzavíratelný dok, ve kterém je infiltrační miniponorka PSM3G.

Posádku díky vysoké automatizaci ponorky tvoří 60 mužů, z čehož je 12 důstojníku a 48 námořníků.  O její pohodlí se postaral i designer výletních lodí, který se podílel na vývoji interiéru ponorky. Ta je prosvětlena novým druhem svítidel, které více připomínají denní světlo. Každý námořník má k dispozici vlastní lůžko, což nebylo na starých francouzských ponorkách pravidlem, a o jedno místo na spaní se někdy dělili i tři námořníci. Na ponorce je k dispozici i šest společných sprch. Novinkou na palubě je i pekárna a námořníci se mohou každý den těšit na čerstvou bagetu. Platí však stále vojenská cenzura a námořníci mají nárok jen na jeden cenzurovaný e-mail za čtrnáct dní.

Do roku 2030 má francouzské námořnictvo dostat celkem šest ponorek třídy Suffren s atomovým pohonem. Suffren, Dupetit-Thouars, Duquesne, De Grasse, Casabianca a Rubis jak se budou plavidla jmenovat, mají zůstat ve službě až do 70. let 21. století. Vývoj vyšel na 9,1 miliardy eur a jedna ponorka vyjde na 1,1 miliardy eur. Díky obchodu století, kdy si dvanáct neatomových ponorek třidy Attack objednala za 38,5 miliardy eur Austrálie, jsou náklady na vývoj prakticky uhrazeny. S ponorkami projektu Barracuda je třeba do budoucnosti počítat. Jedná se o jednu z nejpokročilejších konstrukcí a lze počítat s tím, že Francie a Austrálie nezůstanou jedinými uživateli.