reklama

Dnes chorvatská Pula, byla v roce 1914, hlavním kotvištěm rakousko-uherského námořnictva a nacházela se zde velká řada lákavých cílů včetně křižníků a bitevních lodí. Pokud by se francouzské ponorce podařilo do zátoky proniknout byla tu velká šance na to způsobit Rakušanům velké škody a ochromit jejich aktivity v oblasti na dlouhou dobu.

K provedení operace byla vybrána zbrusu nová ponorka Curie, postavená v Tulonu, která byla zařazena do francouzského námořnictva teprve v polovině roku 1914, pod velením kapitána irsko-francouzského původu Gabriela O'Byrna.

Ponorka Curie, byla třídy Brumaire a nesla jméno po slavné vědkyni. Na délku měla ponorka 52,10 metru a výtlak při vynoření byl 331 tun a při ponoření 557 tun. Dva šrouby ponorky poháněly dva licenční německé šestiválcové motory MAN s výkonem 840 koní. Pro pohyb při ponoření byla Curie vybavena dvěma elektromotory s výkonem 660 koní.

Maximální rychlost při vynoření činila 13 uzlů (24 kilometrů), při ponoření rychlost ponorky klesla na 8,8 uzle (16,3 kilometru). Dosah Curie byl 1700 námořních mil tedy 3100 kilometrů. Při ponoření a plavbě pouze na baterie klesl dosah ponorky na pouhých 84 námořních mil tedy 154 kilometrů.

Asi nejproblematičtější byla výzbroj. Ponorka měla jen jeden torpédomet ráže 450 milimetrů se zásobou osmi torpéd. Další torpéda ponorka mohla nést a odpalovat z klecí na palubě. Dělo nebo kulomet neměla Curie žádný. Rozpoznávacím znamením a velkým konstrukčním nedostatkem byla malá a nízká věž. Posádku tvořilo 29 mužů.

Francouzi si chtěli být zdarem celé operace jisti, a protože bylo Jadranské moře již na konci roku značně bouřlivé a bylo potřeba ušetřit palivo a síly posádky vzal ponorku 16. prosince 1914 do vleku křižník Jules Michelet a 20. prosince se ponorka Curie vydala na svou nebezpečnou misi k Pule.

Ponorka opatrně překonala minové pole a našla i otvor v protiponorkové síti. Velitel O'Byrn si oddechl. Jeho loď podle všeho překonala všechny zábrany, a nyní již je čekaly jen lákavé cíle. Nařídil proto vynoření do periskopové hloubky. Najednou ponorka začala dřít o řetězy a lana. Rakušané svoji obranu posílili o další obranou síť!

Nešťastná Curie se do ní zamotala. Ponorka se musela vynořit a posádka se pustil do odstraňování sítě. To už ovšem strážci pulského kotviště zaznamenali nezvyklou aktivitu. K ponorce byl nejblíže torpédoborec Satellit, který palbou ponorku donutil k ponoření.  K němu se přidal i torpédoborec Turul a mnoho dalších lodí. 

Na obou stranách velitelé uvažovali do dál. Někteří rakouští velitelé chtěli zaházet ponorku malými náložemi nebo ji pohřbít kotevními řetězí. Na palubě ponorky byla situace dramatičtější. Začal pomalu docházet vzduch. O'Byrn se proto rozhodl vyjednávat o kapitulaci a vystřelil bóje s telefonem. Problém byl v tom, že před plavbou byl telefonní kabel kvůli ušetření místa z ponorky odstraněn a boje byly k ničemu.

O'Byrn se proto rozhodl pro risk a se svojí ponorkou se vynořil. Hlídkující lodě rakousko-uherského námořnictva okamžitě zahájily palbu, přičemž tři Francouzi zahynuli a několik dalších, včetně kapitána, bylo zraněno. Palba byla zastavena teprve když začala posádka ponorky skákat do moře. Ponorka se po několika zásazích potopila a posádka byla vzata do zajetí.

O'Byrn byl vážně zraněn na krku a brzy byl vyměněn za zajetého rakousko-uherského důstojníka. Roku 1917 však následkům svých zranění podlehl. Zbytek posádky skončil v zajateckém táboře v Božím daru u Jáchymova, kde se dočkala konce války. Jejich ponorka však neskončila na dně dlouho. Potápěči zjistili, že Curie je ve slušném stavu a 30. ledna 1915 byla vyzvednuta.

Opravy se rozjely na plno. Curie dostala palubní dělo, nová rakouská torpéda a lepší periskop a již 1. června 1915 vyplula pod rakousko-uherskou vlajkou jako U-14. Rakušané s francouzskou konstrukcí nebyli spokojeni a roku 1916 se podrobila přestavbě, kdy loď dostala věž, spolehlivější německé motory s nižší spotřebou a větší nádrže a její dosah byl rozšířen až na 6500 námořních mil (12 000 kilometrů).

Teprve tehdy se stal z U-14 plnohodnotný bojový prostředek. Do konce války potopila U-14 11 lodí s celkovým výtlakem 47 653 tun. Po porážce Rakousko-Uherska se z U-14 stala roku 1919 opět Curie a ve francouzských službách se plavila až do roku 1928, kdy skončila ve starém železe.  Tím se uzavřela bohatá historie jedné smolné ponorky, která přinesla více užitku nepříteli než jejím majitelům. 

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama