reklama

Vše začalo v roce 1975 na raketové fregatě sovětského námořnictva Storoževoj (Hlídací pes). Loď Projektu 1135 Burevestnik byla čerstvě zařazena do flotily a patřila k nejmodernějším lodím, kterou měl SSSR k dispozici. Měřila 123 metrů a maximální výtlak měla 3700 tun. Na palubě měla celou škálu zbraní od čtyř děl 76,2 milimetrů přes 40 protiletadlových střel OSA M až po torpédomety ráže 533 milimetrů a protilodní střely Metel. Díky novému pohonu a speciálně upraveným šroubům byla loď nejen tichá, ale i mimořádně rychlá. Její maximální rychlost byla 32 uzlů (59,2 kilometrů v hodině). Loď byla prošpikovaná nejmodernější technikou, kterou měli v té době Sověti k dispozici. Posádku tvořilo 197 mužů.

A posádka Storoževoje byla na konci roku 1975 více než nespokojena. Příčinou nespokojenosti byl populární politický důstojník, v tehdejším slangu politruk, kapitán 3. třídy Valerij Sablin. Sedmatřicetiletý Sablin byl zapálený a přesvědčený komunista. A stav Sovětského svazu se mu pramálo líbil. Vlády nad zemí se podle něj chopila skupina zkorumpovaných partajníků a byrokratů, kteří utlačují rolníka a dělníky, tedy hlavní oporu revoluce. Všude vládne korupce a nespravedlnost. Proletáři žijí v nedostatku, zatímco věrchuška, tedy elita, se utápí v luxusu. Řešení? Nová revoluce, která smete vedení, a zavést Leninskou spravedlnost a metody.

Ač politruk, byl Sablin pro svoje názory a rovnostářské a spravedlivé chování mezi posádkou oblíben. Navíc to byl i muž činu. Vlastní revoluci zahájil v Rize 9. listopadu 1975 v 18:00. Zde se loď zúčastnila námořní přehlídky u příležitosti Velké říjnové socialistické revoluce. Navíc kapitán a část důstojníku dostala dovolenou a nebyla na palubě.  Pod záminkou bitky mezi opilými námořníky si nechal do místnosti s hydroakustickou zavolat zastupujícího velitele lodi kapitána 2. třídy Anatolie Potulneho. K jeho překvapení jej Sablin odzbrojil a zamkl v jeho kajutě. Pak svolal důstojníky a námořníky.

Zkoprnělé posádce pak vysvětlil svoje plány. Zkorumpovaná vláda měla být svržena a její členové souzeni „leninskou spravedlností“. V zemi měl být zaveden skutečně spravedlivý komunistický režim. Jak toho chtěl Sablin dosáhnout? Storoževoj měl vyrazit do města revoluce Leningradu a celou cestu vysílat Sablinův manifest. V Leninově městě měla loď zakotvit vedle dalšího symbolu revoluce – křižníku Aurora. Námořníkům měla být zajištěna beztrestnost a ochrana a přístup do televize a rozhlasu odkud by denně mohli vysílat svoje revoluční teze.  Sablin navíc nebohým námořníkům nakukal, že se většina národa k jejich snaze nadšeně připojí. 

Přestože to byl plán více než naivní, populární politruk přesvědčil velkou část posádky a ke vzpouře se přidalo 145 až 155 mužů. Zvláště aktivní byl třiadvacetiletý námořník Alexandr Šejn, který informoval před vzpourou Sablina o náladách posádky. Zbytek posádky byl uvězněn ve svých ubikacích. Nadporučík Firsov předstíral, že povstání podporuje. Ve tři hodiny ráno však z lodi utekl a vše nahlásil hlídce v přístavu. Ta mu však nevěřila a Firsova zatkla za opilost. To však Sablin nevěděl a rozhodl se jednat. Loď zvedla kotvy a vydala se k Leningradu. Cestou navíc Sablin odeslal zprávu se svými požadavky velení sovětského loďstva.

To jej nevyslyšelo a k povstání se nepřidalo. Naopak! Za Storoževojem poslal admirálové devět lodí a několik desítek letadel Jak-28, které dostaly rozkaz v případě, že se loď pokusí opustit výsostné vody Sovětského svazu, ji okamžitě potopit. Vzhledem k tomu, že trasa Storoževojeho do města revoluce vedle několik desítek kilometrů od švédských a finských vod byla tato možnost brána generálním štábem jako více než možná. Zběhnutí moderní lodi se supermoderní technikou a celou posádkou by byla pro SSSR naprostou politickou i vojenskou blamáží.

Stíhací svaz dohnal fregatu kolem deváté hodiny ráno. Loď dostala příkaz zastavit. Bylo vystřeleno několik varovných salv a letadla shodili za záď lodi několik bomb. Námořníci se probrali ze svého revolučního snu.  Několik desítek z nich osvobodilo Potulneho. Ten se vydal na můstek a po krátké potyčce, při níž postřelil Sablina do nohy, opět převzal moc nad lodí. To se již ovšem na Storoževoj nalodila i námořní pěchota, která zajala zbytek posádky. Poněkud naivní, ale odvážná Sablinova vzpoura definitivně skončila.

Tehdejší sovětský režim měl jen jedinou možnost: vše dokonale ututlat. Nekonal se tedy žádný monstrproces. Posádka Storoževoje byla v tichosti rozpuštěna a muži museli podepsat pod hrozbou vysokých trestů naprostou mlčenlivost. Před tajný námořní soud se dostal pouze Sablin a Šejn. Šejn byl odsouzen k osmi letům. Pro Sablina byl však trest jediný. Smrt! Podle několika svědectví jej ve vězení měl osobně navštívit sám Brežněv. Idealistický důstojník na něj měl prý udělat dojem. Milost mu to však nepřineslo. Dne 3. srpna 1976 byl odvážný muž zastřelen. Storoževoj s novou posádkou byla převelen k Tichomořské flotile, kde sloužil až do roku 2004. Poté byl prodán na šrot do Indii. 

O povstání na lodi Baltské floty Sovětského svazu se začaly trousit první zprávy až rok po celé události. To vedlo samozřejmě v západním tisku k mnoha mýtům, fámám a šuškandě, že loď byla potopena i s posádkou a rodiny námořníků postříleny. Celá pravda se dostala na veřejnost až v roce 1990. Celý příběh o zběhlé sovětské lodi pak upravil do beletristické podoby spisovatel Tom Clancy. Vznikl tak jeho neslavnější román Hon na Rudý říjen, který se dočkal i filmové adaptace se Seanem Connerym v hlavní roli.

Sablinův pokus o revoluci v Sovětském svazu byl nepochybně veden z těch nejidealističtějších a nejčistších pohnutek. Přesvědčený komunista viděl, že se jeho země žene do katastrofy a jeho receptem na spásu měl být návrat ke kořenům.  Tedy k Leninovi. Leč, jak již dnes víme, kořeny byly stejně shnilé jako celý systém a spasit jej nebo reformovat nebylo možné. To ovšem Sablin nemohl vědět a jeho odvahu to nijak nezpochybňuje.     

1 komentář (Poslední 13.06. 23:30) Napište svůj názor

reklama