reklama

Po 2. světové válce se Sovětům dostal do rukou německý výzkum řízených protilodních střel Henschel Hs 293 a Hs 294. Námořní odborníci pochopili jejich potenciál, a v roce 1947, poněkud překvapivě pod vedením ministerstva zemědělství, zahájila Moskva vývoj vlastní protilodní zbraně. Roku 1955 byla do výzbroje zavedena střela P-1 „Píka“. Ta měla délku 7,6 metru, hmotnost 3,1 tuny z čehož bojová hlavice měla 320 kilogramů, dolet 40 kilometrů a rychlost 900 kilometrů v hodině.

„Vzdušné torpédo“, jak Sověti původně zbraň nazvali, bylo jednoznačným úspěchem. Přesto mělo své mouchy. V první řadě P-1 nebyla dostatečně přesná a spolehlivé. Navíc nebylo ji možno odpalovat z menších plavidel. V roce 1957 tedy konstrukční kancelář MKB Raduga zahájila vývoj nového systému. Ten se měl zapsat do historie jako P-15 Termit nebo také v kódu NATO Styx.

Termit je okřídlená protilodní střela poháněná raketovým motorem na kapalné palivo. Střela měří 5,8 metru, průměr má 760 milimetrů a váží 2580 kilogramů. Hmotnost hlavice může dosahovat podle typu 480 až 513 kilogramů. Střela mohla nést i nukleární hlavici. Dosah zbraně byl původně 40 kilometrů. Modernizované verze mohou zasáhnout cíl až ve vzdálenosti 80 kilometrů. Rychlost Termitu je 0,9 Machu. Operační výška u první verze se pohybovala mezi 100 a 200 metry nad mořem. U modernizované verze klesla na výšku 25 až 50 metrů. Původně byla střela vybavena pevným křídlem. To bylo v roce 1965 nahrazeno skládacím, což dovolilo její transport i vystřelení provádět z kontejneru. Střela mohla být použita na různých typech lodí nebo i z vozidel pobřežní obrany.

Raketa je převážena v transportním a odpalovacím kontejneru. Po zachycení cíle detekčním přístrojem Harpuna instalovaným na lodi se střelou, je raketa z kontejneru vymrštěna za pomoci raketového motoru na tuhá paliva a v letu roztáhne křídla. Střela letí naslepo pomocí autopilota a zhruba 11 kilometrů před předpokládanou pozicí cíle se aktivují detekční prostředky střely jako radar nebo později i infračervené čidlo. Později byla vzdálenost potřebná k aktivizaci systému a zaměření střely snížena kvůli rušení jejích systému na 2,75 kilometru.   

Hlavice Termitu má opožděný čas výbuchu. K její inicializaci dojde teprve když střela pronikne do trupu nepřátelské lodi. Jak se ukázalo devastující účinky na loď mají i zbytky paliva. V praxi se při použití střel ukázala jedna velká nevýhoda koncepce. Palivo raketového motoru obsahovalo kyselinu dusičnou, která naleptávala nádrž. Po každé hlídce muselo být tedy palivo ze střely odčerpáno a před další doplněno. Střela také nemohla být použita v teplotách pod -15 a nad 38 stupňů Celsia.

Vzhledem k poměrně malé velikosti střel, byl pro ně vyvinut i speciální druh lodi – raketový člun. Raketové čluny nejsou velké, ale díky svojí výzbroji se vyrovnají bitevním lodím. První Termitem vyzbrojený člun byly původně torpédové čluny Projektu 183-P „Komár“. Člun měl pouhých 25,5 metru a výtlak 81 tun. Jeho maximální rychlost dosahovala 38 uzlů (70 kilometrů v hodině). Na člunu byly dvě střely Termit. Pomocnou výzbroj tvořily dva kanóny ráže 25 milimetrů.

Zatímco „Komár“ byl pouhou úpravou torpédového člunu Projekt 205 „Moskyt“ byl již plnohodnotným raketovým člunem. Loď s délkou 38, 6 metru, výtlakem 226 tun, rychlostí 35 uzlů (64 kilometrů) nesl čtyři střely. Bitevní loď chudých byla na světě! A brzy měla šokovat svět! Sovětský svaz brzy začal rakety i čluny dodávat svým spojencům. Jedním z prvních, kdo čluny Komár s Termity dostal, byl Egypt. 21. října 1967 se do blízkosti egyptského přístavu Port Said dostal izraelský torpédoborec Eilat. K lodi se přiblížili dva čluny typu Komár. Daleko větší torpédoborec z nich neměl žádnou obavu. Jenže pak Egypťané použili své Termity. K palbě se přidala i pozemní baterie. Eilat zasáhly celkem tři střely a loď se téměř rozlomila. Po dvou hodinách se izraelský torpédoborec potopil i s 47 muži posádky.

V roce 1971 vypukla válka Indie a Pákistánu. Indové měli ve výzbroji osm člunů třídy „Moskyt“. Na jejich nasazení nebyli Pákistánci připravení. Během první noc války se Indům podařilo zničit Termity torpédoborec a minolovku. Během války Indové vypálili 11 Termitů a selhal jen jeden. Úspěšnost byla tedy plných 91 %.

Jenže každá kosa narazí na kámen, a tím kamen se pro Termit stali Izraelci. Ti se ze ztráty Eilatu poučili, a když v roce 1973 vypukla válka Jom Kipur, byli připraveni. Vyvinuli vlastní protilodní střelu Gabriel, která sice měla poloviční dostřel než termit, ale byla menší, měla pokročilejší elektroniku a na palubu izraelských lodí se jich vešlo více. Především však vyvinuli rušičku systému Harpuna a senzorů střely. Z 54 vypálených egyptských a syrských střel nezasáhla mrštné izraelské raketové čluny ani jedna! Naopak z Moskytů a Komárů se stala lovná zvěř, a většinu jich arabské síly ztratily.

Sověti byli v šoku a podnikli rozsáhlé vyšetřování. V první řadě byl problém s designem střely. Ta byla určena na ničení velkých lodí a s malými loděmi si neporadila. Chyba byla i v arabské taktice. Syřané a Egypťané vystřelili střely na maximální vzdálenost a v salvě. V dalším boji pak již neměli zásobu munice. Problémem byl i chabý výcvik a schopnosti arabských posádek. Zkušenosti z arabských válek vedl k vývoji modernizované verze P-15 M, která měla modernější a odolnější elektroniku.

Střelami Termit, byly vedle zemí Varšavské smlouvy vyzbrojeny, i mnohé jiné spřátelené státy Sovětského svazu. V boji jej například použil i Irák, a to nejen proti Iránu v 80. letech, ale i proti lodím Spojených států během války v Zálivu. Jejich cílem se stala dokonce bitevní loď USS Missouri. Systémy amerického námořnictva však dokázaly včas zareagovat, a střely byly včas sestřeleny.

Sériová výroba probíhala v KLDR jako Gem Song-1 a bez licence v i Číně jako SY-1 a. Střely SY-1 označeny v kódu NATO jako Silkworm (Bourec morušový) byly z počátku na horší úrovni než sovětské střely. Číňané však na jejich vývoji intenzivně pracovali. Vyměnili kapalinový raketový motor za motor na pevné palivo, zvýšili hmotnost a účinnost hlavice, vyvinuli nové senzory a dolet střely přesáhl 100 kilometrů. Dnes je Bourec morušový plně srovnatelný s nejmodernějšími ruskými nebo západními protilodními střelami. 

Střela Termit byla pro sovětské námořnictvo cestou z nouze. Námořnictvo rudé velmoci mělo sice moderní ponorky, ale ve stavbě velkých hladinových lodí zaostávalo. Tento problém se podařilo vyřešit nasazením střely P-15 Termit, která síly vyrovnala. Po jejím nasazení začal i jiné mocnosti vyvíjet podobné zbraně.  Dnes mezi nejznámější patří francouzský AM39 Exocet. I přes své stáří Termity slouží stále v mnoha armádách světa a jsou stále považovány za velmi nebezpečnou zbraň.

 

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama