Bláznivý nápad - ponorka měla nahradit křižník! Jak to asi dopadlo?

Nová ponorka měla v úvahách admirality nahradit křižník. Úlohou křižníku je chránit vlastní obchodní trasy a námořní teritorium, a naopak napadat a narušovat námořní komunikace nepřítele. Pokud by ponorka nahradila loď mělo by to řadu výhod. V první řadě by mohly být útoky proti komunikacím nepřítele skryté a daleko nebezpečnější. Stejně tak obrana by mohla být vedena daleko účinněji. Zároveň by se po výstřelu z děl ponorka mohla ztratit pod hladinou, což mohlo být využito i při ostřelování přístavu nepřítele. V neposlední řadě ponorky byly levnější a mohlo jich být vyrobeno více než velkých lodí.

Ponorka třídy X měla délku 110 metrů a výtlak 3000 tun. Trup ponorky byl dvojitý na tehdejší dobu velmi dobře zkonstruován. Ponorky byla rozdělena na deset sekcí a dokázala se ponořit až do hloubky 110 metrů. Ponorka byla vybavena dvěma kořistními motory MAN o výkonu 890 koní, které nabíjely baterie pro dva elektromotory, a dva dieselové osmiválce Admirality s výkonem 3000 koní byly určeny pro plavbu na hladině. Toto upořádání dávalo ponorce velmi slušné výkony. Ponořená zvládla HMS X1 plout rychlostí 9 uzlů (17 kilometrů v hodině) a vynořená dokonce 19 uzlů (36 kilometrů v hodině). Problémy byly však s ponořením. To do periskopové hloubky trvalo 2 minuty 20 sekund. Dosah lodi byl 22 000 kilometrů, čímž se ponorka vyrovnala křižníkům.

Nejdůležitější ale byla výzbroj. Hlavní výzbroj tvořily dvě věže, umístěné jedna na přídi a druhá za věží ponorky, na kterých byly osazeny po dvou děla QF 5.2 inch Mk I tedy ráže 133 milimetrů. Ty měla dostřel 15 kilometrů. Každé dělo mělo zásobu 100 kusů munice. Speciální balastní nádrže kompenzovaly úbytek hmotnosti ponorky po vystřelení munice. Na přídi se nacházelo šest torpédometů ráže 533 milimetrů. V zásobě bylo celkem 12 torpéd a přebití trvalo 24 minut. Na palubě byly i dva kulomety 7,7 milimetru. Posádku tvořilo 110 mužů, přičemž 58 z nich obsluhovalo věže.

Kýl ponorky nazvané HMS X1 byl položen v loděnicích v Chathamu již v roce 1921, ale práce se neúměrně protahovaly a ponorka byla spuštěna na vodu až v roce 1925. Cena nabobtnala z předpokládaných 941 794 liber na 1 044 158 liber (dnes kolem 69 milionů liber). Roku 1926 se ponorka přesunula do Středomoří na základnu na Maltě. S lodí byly neustále problémy a motory se ukázaly jako naprosto nepoužitelné v boji. Byla proto postavena jen jedna ponorka třídy X.

V hodnocené konstrukce HMS X1 pro admiralitu se můžeme dočíst: pohon nespolehlivý, přeplněná vybavením a ubytování stísněné, špatná ventilace a vysoká vlhkost, ale dobré ponorné vlastnosti. Roku 1930 se ponorka vrátila do Velké Británie, kde byla umístěna do zálohy. Roku 1933 byla vyřazena a v roce 1936 v loděnicích v Pembroke rozřezána na staré železo.

Třída X byla pro Royal Navy naprostým zklamáním. Ponorka nebyla schopna bezporuchového provozu a posádka byla kvůli nevyhovujícímu prostředí, které na palubě panovalo, neustále unavená a ve stresu. HMS X1 se stala jedinou konstrukcí mezi oběma světovými konflikty, která byla zkonstruována a vyřazena, aniž by do jednoho z nich zasáhla nebo v nich alespoň existovala. Lze pouze konstatovat, že nápad s křižníkovou ponorkou byl dobrý. Provedení ovšem více než kulhalo.

Témata:  Velká Británie,  HMS X1,  námořnictvo,  zbraně,  ponorky