reklama

První plány giganta oceánů Brunel načrtl už v roce 1852. Great Eastern měla být schopna obeplout svět bez doplnění paliva a odvézt až 4000 lidí. To mělo usnadnit kolonizaci a dopravu mezi USA, Austrálii a především Indii. Loď měla být schopna plout i po řekách, a tak se dostat i do velkých indických měst jako byla Kalkata.

Loď měla mít železný trup, i dnes úctyhodných 211 metrů a ponor 25 metrů. Výtlak byl 18 915 brutto registrovaných tun. Great Eastern měla kombinovaný pohon. Vedle ohromných 17metrových koles měla i čtyři šrouby a stále byla vybavena i plachtami. Loď měla celkem čtyři kotle o celkovém výkonu 8000 koňských sil. Podle Brunelových výpočtů mohla loď plout rychlostí až 14 uzlů (26 kilometrů v hodině). Trup měl čtyři paluby a byl kvůli bezpečnosti zdvojený a rozdělený na devatenáct oddělení.

Trup byl slavnostně položen 1. května 1854. Loď byla tak ohromná, že musely být postavený nové loděnice na Isle of Dogs, ostrovu uprostřed Temže v Londýně. Bohužel Brunel byl již v té době nemocen a nemohl denně dohlížet na stavbu. Místo něj převzal záštitu nad celým projektem John Scott Russell, lodní stavitel a majitel loděnic Eastern Steam Navigation Company, ve kterých se Great Eastern stavěla. Jak se ukázalo, Russell celý podnik značně podcenil. Brunel počítal jen na stavbu lodi s 500 000 librami (dnes 60,5 milionu liber). Russel spočetl náklady na stavbu jen na pouhých 250 000 liber.

Russel nedbal také Brunelovo doporučení kolem stavby doku a ve snaze ušetřit vynechal některá technická opatření, která měla spuštění lodi usnadnit. To se mělo nevyplatit. Práce na samotné lodi byly až horečnaté. Podle jedné z legend, byla práce tak rychlá a bezohledná, že dělníci ve dvojitém trupu usínali vysílením a byli v něm bez milosti uzavřeni. Duchové nešťastníků měli lodi přinést smůlu a prokletí.

Brzy se ukázalo, že loď byla skutečně zakletá. Russell nebyl sto stavbu obrovské lodi zafinancovat, a tak podváděl a manipuloval s účetnictvím. V únoru 1856 se však na všechno přišlo a na loděnice byla uvalena nucená správa. Náklady na stavbu stále rostly a do spuštění lodi celý projekt několikrát změnil majitele, přičemž cena stavby se neustále zvyšovala.

Další problém nastal při spouštění lodi. Brunel doporučoval, aby se vše z bezpečnostních a prestižních důvodů odehrálo v tichosti a bez přítomnosti veřejnosti. Akcionáři však chtěli alespoň trochu zalátat ztráty, a tak na spouštění prodali na 3000 lístků. Celá akce konaná 3. listopadu 1857 skončila katastrofou. Loď se v po metru skluzu zasekla a nešlo s ní hnout. Přetržený řetěz navíc zranil pět dělníků a jednoho zabil. Celému projektu se tisk vysmál, což především Brunel těžce nesl. Pod jeho dozorem se Great Eastern dostal na vlny až na čtvrtý pokus 31. ledna 1858. Vše vyšlo na 170 000 liber. Russellovo šetření na začátku stavby se skutečně nevyplatilo.

Na první plavbu se Great Eastern vydala 6. září 1859. Loď se z Londýna měla přesunout do přístavu Weymounth a připravit se na první cestu do Ameriky. Během plavby v Lamanšském kanálu však na lodi vybuchl jeden z kotlů a zabil pět členů posádky. Když tuto zprávu sdělili Brunelovi, postihlo jej nervové zhroucení a po několika dnech po těžké mrtvici zemřel.

Great Eastern byla odtažena do Southamptonu k opravám. Během nich se při inspekční cestě kolem poškozeného plavidla převrhl člun s kapitánem Williamem Harrisonem a ten se utopil. První komerční cesta přes Atlantik se uskutečnila až 17. června 1860. Na palubě pro 4000 lidí bylo pouhých 35 platících cestujících. 8 hostů a 480 členů posádky! Posádka byla většinu cesty opilá. Námořníci se báli, co se cestou na prokleté lodi stane. Překvapivě vše dopadlo bez problémů a loď cestu zvládla za 10 dní a 19 hodin. 

Loď prokázala, že je schopna plout do Ameriky a zpět. V roce 1861 si ji pronajala britská vláda na dopravu vojáků i s rodinami do Québecu. Do roku 1863 loď mezi USA a Evropou provedla celkem devět cest. Prokázala velkou odolnost, když při jedné z nich bez následků narazila na mělčinu. Opět se však prokázalo, že Great Eastern je prokletá. V Americe totiž propukla občanská válka a kolonisté se do USA právě nehrnuli. Akcionáři se proto loď rozhodli prodat. Přestože měla stále jen v použitém materiálu hodnotu minimálně 100 000 liber, byla prodána společnosti Telegraph Construction and Maintenance Company za pouhých 25 000 liber.

Great Eastern byla z dopravní lodi přestavěna na pokládání kabelů. Během této úpravy byly z lodi odstraněny plachty. V roce 1866 propojila novým telegrafním spojením New York s Velkou Británií. Od roku 1866 do konce služby v této podobě v roce 1978 Great Eastern položila celkem 48 000 kilometrů podmořských kabelů. Spojila například Bombaj a Aden nebo Brest a Saint-Pierre a Miquelon. Kvůli Great Eastern byly dokonce upraveny i plány Suezského průplavu, aby jím mohla během služby proplout.

V roce 1878 byla loď opět přestavěna do své původní podoby. V té době už se však do USA plavila řada menších plavidel, která byla rychlejší a měla ekonomičtější provoz. Loď ještě deset let sloužila v nejroztodivnějších rolích.  Byla přestavěna na koncertní sál, plavoucí obchodní dům společnosti Lewis nebo na tělocvičnu. V roce 1888 byla za 16 000 liber prodána na staré železo a zčásti na pobřeží u městečka New Ferry rozebrána. Část trupu byla zanesena pískem a leží dosud na místě svého posledního přístavu.

Great Eastern byla rozhodně nejtroufalejším projektem celé kariéry legendárního konstruktéra Isambarda Brunela. Jednalo se skutečně o konstrukci, která předběhla svoji epochu o desítky let. K Brunelově smůle měl projekt řadu problémů a zádrhelů. Jak se ukázalo, ty technické šlo překonat. Finanční nesnáze a nepřízeň osudu a historie však ne.

Přesto se Great Eastern zapsala do dějin techniky jako loď, která prokázala, že velké lodní konstrukce jsou možné a mohou být užitečné, a která se ve své podobě nosiče telegrafních kabelů spojovala kontinenty.  Navíc loď inspirovala Julese Vernea k napsání románu Plující město. Great Eastern tak rozhodně patří čestné místo nejen v námořní historii, ale i té literární.

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama