Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Už to není vtip! Pákistánský Hrom je vážnou konkurencí západních stíhaček

JF-17 Thunder
JF-17 Thunder
Foto: Wikimedia Commons

Rozvoj Asie jde mílovými kroky vpřed a mnohé země, které byly podceňovány a často spoléhaly na dovoz zahraniční techniky se dnes spoléhají na vlastní techniku, která je na špičkové úrovni. Takový je i případ Pákistánu. Země, která byla závislá na dovozu letecké techniky má dnes stroj, který je konkurencí legendární F-16. A svět má z CAC/PAC JF-17 Thunder respekt.

Pákistán se pokoušel o výrobu vlastního levného bojového stroje již v 80. letech 20. století. Projekt Sabre II měl být kombinací čínské kopie MiG-21 se západní technologií, kterou dodávala firma Grumman. Jenže v 90. letech dopadlo jak na Čínu, tak Pákistán americké embargo na vývoz vojenských technologií a projekt byl zastaven. Pákistánci spustili zcela domácí projekt F-1, který ovšem těžce poškodila další vlna sankcí po nukleárním testu v roce 1998.

Od roku 1991 však měla země smlouvu o porozumění s Čínou o vývoji nového stíhače. Roku 1995 se k ní přidalo i ruská společnost MiG. Embarga pohnula ledy a projekt společného stíhače bez účasti západních firem. Za Činu byla vývojem pověřená firma Čcheng-tu (CAC) a za Pákistánce Pákistán Aeronautical Complex (PAC). Náklady na vývoj, které činily 500 milionů USD si obě strany rozdělily na půl. První prototyp odstartoval roku 2003.  

CAC/PAC JF-17 Thunder má rozpětí 9,48 metr a délku 14, 93 metru. Hmotnost prázdného stroje je 6586 kilogramů a maximální vzletová 12 838 kilogramů. Stíhačka je poháněna ruským proudovým motorem Klimov RD-93, známým například z MiG-29, vyráběným licenčně v Číně. Jeho výkon 49,4 kN dovoluje stroji dosáhnout rychlosti 1,8 Machu.

Nejnovější verze JF-17 Block III však dostane nový čínský motor WS-13 Tchaj-šan s výkonem 56 kN a stíhačka by s novou avioniko měla překonat rychlost 2 Machů. Dostup pak je 16 920 metrů a dolet 1320 kilometrů. Ten však může být prodloužen tankováním za letu.

Stroj je vyzbrojen kanóne ráže 23 milimetrů Grjazev-Šipunov GŠ-23. Vedle toho může nést na sedmi závěsnících 3920 kilogramů další výzbroje. Možnosti jsou skutečně rozmanité. Vedle klasických „hloupých“ bomb se nabízejí i laserem naváděné bomby GBU-12 nebo francouzské speciální bomby proti letištím Matra Durandal nebo brazilské protiradarové střely MAR-1.  Protiletadlové zbraně zastupují střely AIM-9 Sidewinder nebo čínské PL-5E a PL-9C. Na závěsníky mohou být také namontovány další gondoly s kanóny GŠ-23.

První verze stroje nebyla právě technicky lákavá a mnozí odbornici stroj podceňovali.  Zvláště pochybný byl systém ovládán stroje, kdy kormidlo a vodorovné ocasní plochy byly ovládány mechanicky a klapky a mechanika křídla byla ovládána elektronicky tedy systémem fly-by-wire. Stroj snad lákal jen cenou, které se pohybovala kolem 15 milionu USD.

Letadla výrobní série Block II a především III jsou již však z jiného těsta. Stroje mají kompletní ovládání fly-by-wire, Block III je vybaven radarem KLJ-7A, který využívá technologie radaru s aktivním elektronickým snímáním, který je schopen zachytit více cílů na větší vzdálenost. Vedle toho má stroj ovládání v multifunkčních displejích a pilot má helmu s promítáním informací do hledí. V roce 2016 byla spuštěna i výroba dvojmístné verze. Pákistán se na výrobě podílí z 58 % zatímco Číňané ze 42 %. Mnoho čínských systému je převzato z domácího stroje J-10.

První stroje převzalo pákistánské letectvo v roce 2010 a jako první jimi byla vyzbrojena 26. letka Black Spiders. Letos byl stroj poprvé použit i v boji. Během pohraničích potyček s Indií se 27. února 2019 Pákistáncům létajících na JF-17 podařilo sestřelit dva indické stroje. Zatímco sestřelený MiG-21 Indie potvrdila, ztrátu SU-30 MKI, který se měl stát druhou obětí pakistánských stíhačů, popřela.

JF-17 tak ukázal, že je skutečně žhavým zbrojním zbožím a mnozí odborníci mu začali přezdívat „F-35 chudých“. Vedle Pákistánu si 16 strojů objednal a v roce 2016 převzal Myanmar a první tři z 40 kusů dostala Nigérie. Zájem projevilo i Maroko, Egypt, Argentina Katar nebo Saudská Arábie. Opravdovou bombou bylo, když o stroje projevilo zájem Bulharsko, tedy člen NATO. Sofie se však nakonec rozhodla pro F-16.

Jasnou výhodou JF-17 je cena a modernost konstrukce. Poslední verze Block III sice vyjde zhruba na 35 milionů dolarů, ale stále je levnější než poslední verze F-16, kterým se má podle svých tvůrců vyrovnat. Větší rozšíření stroje brzdí omezené výrobní kapacity, kdy Pákistán tvrdí, že je schopen vyrobit maximálně 25 strojů ročně a nedostačující nabídka servisu a výcviku posádek. Přesto lze tvrdit, že JF-17 je stroj více než perspektivní s velkým potenciálem k rozvoji. Je jen otázkou, zda jej Pákistán naplno využije.    

Témata:  letectví a letadla JF-17 Thunder Pákistán technika Čína

Aktuálně se děje

21. května 2024 12:35

Duda je kvůli kondolenci k úmrtí íránského prezidenta terčem kritiky

Polský prezident Andrzej Duda čelí kritice za to, že přirovnal smrt íránského prezidenta Ebráhima Raísího ke smrti polského prezidenta Lecha Kaczyńského při letecké nehodě před 14 lety. Íránský prezident zahynul v neděli při nehodě vrtulníku. O incidentu informovala agentura DPA.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy