reklama

Psal se rok 1967 a Sovětský svaz pomalu ztrácel svůj náskok v kosmických závodech. V roce 1965 spustili Američané program Geminy, který jim přinesl celou řadu prvenství. Poprvé se jim na oběžné dráze podařilo přiblížit s kosmickými loděmi, spojit dvě kosmická tělesa a Buzz Aldrin vytvořil rekord v pobytu ve skafandru, kdy ve volném vesmíru vydržel celých 5 hodin.

Sovětský svaz zoufale potřeboval navázat na své úspěchy a překonat protivníka. Po smrti geniálního konstruktéra Sergeje Koroljova se ovšem sovětský program ocitl v krizi, a nová loď Sojuz nebyla ani zdaleka připravena k letu. Bylo potřeba vykonat alespoň několik letů bez posádky, a ověřit, jak loď funguje, a zda jsou všechny konstrukční prvky v pořádku.

V honbě za překonáním Američanů však toto Brežněvovo vedení SSSR absolutně ignorovalo a bylo nařízeno vypustit ne jeden, ale hned dva Sojuzy najednou! Sojuz-1 měl mít na palubě jednoho kosmonauta a Sojuz-2 tři muže. Po spojení ve vesmíru se jeden kosmonaut z posádky Sojuzu-2 měl vrátit na Sojuzu-1. Sovětský svaz tak měl dokázat svoji technickou převahu. Zároveň tak měly být odzkoušeny technologie potřebné pro stavbu kosmická stanice a letu na Měsíc.

Na Sojuzu-1 měl letět Vladimir Michajlovič Komarov, zkušený čtyřicetiletý kosmonaut, v roce 1964 velitel první tříčlenné posádky v historii. Jeho náhradníkem nebyl nikdo jiný než první člověk ve vesmíru Jurij Gagarin. Posádku Sojuzu-2 tvořila trojice Valerij Bykovskij, Jevgenij Chrunov a Alexej Jelisejev. Gagarin věděl o obrovském nebezpečí, které jeho kolegům hrozí a snažil se nahradit v kabině Sojuzu-1 Komarova. Věděl, že by režim jeho, jako muže číslo jedna ve vesmíru, neriskoval.

Vše však bylo marné. Dne 24. dubna 1967 Komarov se Sojuzem-1 odstartoval. Od počátku let provázely těžkosti. Po dosažení oběžné drahý se neotevřel jeden ze solárních panelů a loď neměla dostatek energie. Komarov se okoušel manévrováním panel neúspěšně uvolnit. Navrhoval dokonce výstup, při kterém by panel uvolnil manuálně. To však bylo zamítnuto. 

Při třináctém obletu celu situaci Komarov popsal větou „Proklatá lod'! Na co sáhnu to nefunguje!" Sojuz-1 se vedle potíží s neotevřeným solárním panelem přidaly i problémy se stabilitou lodě a klimatizací. Nad Bajkonurem se naštěstí rozpoutala bouře a Sojuz-2 nemohl odstartovat. To možná trojici kosmonautů zachránilo život. Po šestnáctém obletu země systémy lodě začaly selhávat. Komarov dostal povolení přistát.

Zpočátku šlo vše dobře. Loď pronikla do atmosféry. V 11 kilometrech se měl otevřít padákový systém. Ten však selhal. Když Komarov otevřel manuálně záložní systém, ten se zamotal do lodi a ta se dostala do nekontrolovaného pádu. Loď dopadla v Orenburské stepi 500 kilometrů od města Orsk.

Komarov zemřel při dopadu a jeho tělo bylo spáleno při požáru, který po dopadu vznikl. Let Sojuzu-1 trval jeden den 2 hodiny a 47 minut.  Jeho ostatky byly tak znetvořeny, že je záchranáři nemohli zpočátku rozeznat od spáleného vybavení kabiny. Sovětský svaz tak dosáhl dalšího prvenství. Tentokrát smutného. Sovětský kosmonaut se stal první obětí kosmické havárie.

Sojuz-2 senakonec také do kosmu dostal a dosáhl jednoho prvenství. Z lodi byly vytrhány všechny sedačky a byla přestavěna na plně automatickou. Jako Kosmos-188 se automaticky spojil s druhým automatickou sondou Kosmos-186, což byl na tehdejší dobu skutečně husarský kousek. Na Sojuzu určených pro posádky po Komarovově tragédii provedeno na 200 úprav a vylepšení, včetně nového padákového systému. Plánované spojení lodí s posádkou provedly až v roce 1969 Sojuzy 4 a 5.

Komarovova tragédie byla dlouho obestřena tajemstvím a v Sovětském svazu se o ní nemluvilo. Teprve v 80. letech, v období glasnosti, byly všechny okolnosti odtajněny. Skutečným důvodem smrti odvážného kosmonauta byl hon za rekordy a souboj velmocí o technickou převahu v kosmu. S jeho smrtí odešel i sovětský sen o přistání na Měsíci a kouzlo letů do vesmíru.  

0 komentářů Napište svůj názor

reklama