Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Konec amerických letadlových lodí? Experti vymysleli ničivější zbraň

USS Enterprise
USS Enterprise
Foto: Reprofoto YouTube

V USA probíhá debata o další životaschopnosti letadlových lodí, poukazuje Thomas Hammes v komentáři pro server National Interest. Historik z washingtonské National Defense University a bývalý důstojník americké námořní pěchoty vysvětluje, že zatímco zastánci uvedených plavidel vyzdvihují jejich široký záběr, který je nutný pro uplatňování síly a kontroly moří bez vytváření základen, odpůrci zmiňují skutečnost, že mnoho zemí disponuje drony a střelami s plochou dráhou letu, které výrazně převyšují poměrně krátký dosah palubních letounů.

Příliš mnoho vajec v chatrném košíku

Odpůrci letadlových lodí rovněž poukazují, že Čína vyvinula balistické rakety určené přímo k ničení těchto plavidel, uvádí historik. Zdůrazňuje však, že hlavní obavy pramení ze skutečnosti, že letadlová loď stojí 20 miliard dolarů (téměř 450 miliard korun, pozn. redaktora) a na palubě má 5 tisíc Američanů, tudíž představuje „příliš mnoho vajec v potenciálně chatrném košíku“.

„Takže je možná načase uvažovat o jiném uplatňování schopností,“ pokračuje Hammes. Soudí, že návrhy na velká obojživelná plavidla nepřináší velký rozdíl, jelikož by šlo o podobně zranitelnou a méně schopnou platformu. USA naopak musejí přemýšlet o tom, jak si zachovat dosavadní schopnosti při spojení staré technologie s novou, která sníží finanční i lidské zdroje, deklaruje odborník.

Za starou technologii označuje expert nosné plavidlo, za novou pak drony, střely s plochou dráhou letu a pokročilou výrobu. Stávající létající drony již umožňují útočit na dlouhou vzdálenost, průzkum, komunikaci i vedení elektronického boje, shrnuje vysloužilý důstojník. Dodává, že mnoho z nich zvládá i vertikální start a přistání.

Za příklad dává Hammes dron QX222 společnosti Kratos Corporation s bojovým dosahem téměř 2500 km, což je třikrát více než mají palubní letouny bez doplnění paliva za letu. Navíc může operovat v konfiguraci obtížně zachytitelné radary, dokáže vyvinout rychlost 0,85 Machu a nést 225 kg nákladu v pumovnici, poukazuje odborník. Doplňuje, že stroj je plně autonomní, startuje a přistává vertikálně a díky ceně okolo 2 milionů dolarů ho lze případně vyslat i na jednosměrnou misi.

„Drony lze posílit raketami s plochou dráhou letu,“ domnívá se expert. Připomíná, že již od roku 2010 Rusko nabízí čtyři své střely s plochou dráhou letu Club-K „Kaliber“ ve třináctimetrových kontejnerech, jejichž cena osciluje mezi 10-20 miliony dolarů, přičemž verze určená k útokům na pozemní cíle má dosah okolo 2500 km a nese až čtyřistapadesátikilovou hlavici.    

Tři roky stará kontejnerová loď s nosností 44 tisíc tun se dá pořídit za pouhých 12 milionů dolarů, konstatuje historik. Dodává, že takové plavidlo je velké jako vrtulníková loď amerického námořnictva, mohla by nést tisíce raket s plochou dráhou letu uskladněných v levných přepravních kontejnerech a přitom vyžaduje pouze dvanáctičlennou posádku.

Nekonvenční myšlení tedy přináší vizi kontejnerového plavidla, z níž se může stát potenciální náhrada letadlové lodě, naznačuje Hammes. Vysvětluje, že by mohlo nést až tisíce střel s plochou dráhou letu a stovky dronů s různým dosahem, které jsou znovupoužitelné a zároveň postradatelné.

Drastické úspory

Kontejnery se střelami s plochou dráhou letu lze navíc snadno umístit na pevninu, přičemž ideálně skrytých míst je prakticky bezpočet, domnívá se někdejší důstojník. Dodává, že i kdyby jím zmíněné plavidlo postrádalo obranné systémy, pořád by nebylo o nic zranitelnější než menší hladinové lodě amerického námořnictva, které podle testů Pentagonu pravděpodobně vyřadí z boje jediný zásah.

„Ve skutečnosti, kontejnerová loď vážící 40 tisíc tun bude odolnější než 3,5 tisíce tun vážící menší hladinová loď. A pochopitelně, nahrazení v boji ztracené letadlové lodě potrvá mnoho let, zatímco kontejnerové lodě si můžete koupit na trhu,“ píše odborník. Dodává, že pokročilé technologie jako roboti, umělá inteligence a rychlý 3D tisk mají potenciál zlevnit výrobu raket s plochou dráhou letu i dronů a umožnit jejich produkci v řádu desítek tisíc.

Potenciální úspory jsou enormní, deklaruje Hammes. Připomíná, že letadlová loď třídy Gerald Ford stojí 15 miliard dolarů, zatímco kontejnerová loď pár milionů dolarů a letoun F-35 stojí 140 milionů dolarů, zatímco dron QX222 jen 2 miliony dolarů. Skutečná úspora se však podle experta projeví v živé síle, jelikož navrhované plavidlo nepotřebuje 5 tisíc námořníků, kteří musí nejprve projít výcvikem a po odchodu do výslužby mají nárok na doživotní zdravotní péči a důchod.

I kdyby Spojené státy přestaly po dokončení plavidla JFK stavět letadlové lodě, stále jich budou mít sedm, a to až do roku 2050, konstatuje historik. Deklaruje, že přesun prostředků na kontejnerové lodě by umožnil výrazné zvýšení jejich počtu a zároveň drasticky omezil celkové náklady.

„Zatímco letadlové lodě představují padesátiletý závazek a miliardy na vyřazení z provozu, kontejnerové lodě lze v případě potřeby vyřadit snadno,“ podotýká Hammes. Závěrem se ptá, zde je v době rychlých technologických změn skutečně dobré sázet na padesátileté projekty.

Témata:  USA U.S. Navy Drony

Související

Aktuálně se děje

8:25

Tomáš Vartecký se jde léčit. Upřímná zpověď o velkých problémech

Loni to nebyla hudba, čím Tomáš Vartecký plnil stránky médií. A hudba to není ani na začátku letošního roku, kdy na sociálních sítích zveřejnil zásadní oznámení. Vartecký prozradil, že se potýká s velkými problémy, které si vynutily přerušení činnosti. Podle některých médií nastupuje do léčebny. 

Zdroj: Jiří Hrubý

Další zprávy

Mars

NASA možná našla důkazy o životě mimo Zemi. Nemá je ale jak dostat domů

NASA oznámila dvě nové strategie pro návrat vzorků z Marsu na Zemi, které by mohly být realizovány do 30. let 21. století. Tyto plány představují alternativy k původnímu programu Mars Sample Return, který NASA vyvinula ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Původní plán byl shledán příliš složitým a drahým, s odhadovanými náklady až 11 miliard dolarů a návratem vzorků posunutým na rok 2040. Takové zpoždění označil šéf NASA Bill Nelson za nepřijatelné.