Pravidelný rituál, který dvakrát do roka zaměstnává celou Evropu, nás nemine ani v letošním roce. Rok 2026 přinese přechod na letní čas v neděli 29. března, kdy si ve dvě hodiny ráno budeme muset posunout ručičky hodinek o šedesát minut dopředu. Spát tedy budeme o hodinu méně. K původnímu středoevropskému času se pak vrátíme poslední říjnovou neděli, která tentokrát připadá na 25. října. V tento den si ve tři hodiny ráno dopřejeme hodinu spánku navíc.
Ačkoliv se již delší dobu hlasitě mluví o úplném zrušení tohoto střídání, členské státy Evropské unie se stále nedokázaly shodnout na tom, který čas by měl platit trvale. Původní plány na ukončení této praxe zbrzdila koronavirová pandemie i politické neshody. Hlavní argument pro střídání času – tedy úspora elektrické energie – je totiž podle moderních studií již přežitý. V dnešní době, kdy energii spotřebovávají spíše klimatizace a elektronika než samotné svícení, jsou přínosy minimální.
Změna času s sebou přináší řadu komplikací, které pociťují především dopravci. V březnu, kdy jedna hodina v noci chybí, se noční dálkové vlaky Českých drah na své trase uměle „zpozdí“. Železničáři se sice snaží tento výpadek dohnat například zkrácením pobytu v jednotlivých stanicích, přesto musí cestující s určitou časovou prodlevou počítat. Na podzim je situace opačná a vlaky v noci často hodinu čekají ve stanicích, aby neodjely dříve.
Odborníci navíc varují před negativními dopady na lidské zdraví a psychiku. Náhlý posun biorytmu může u citlivějších jedinců vyvolat poruchy spánku, únavu a zvýšenou míru stresu. Statistiky ukazují, že v dnech bezprostředně po změně času, zejména na jaře, dochází k častějším srdečním příhodám, dopravním nehodám i pracovním úrazům. Zvláště náročný je tento přechod pro děti a seniory, jejichž organismus se změnám přizpůsobuje pomaleji.
Historie letního času na našem území je poměrně pestrá. Poprvé byl zaveden za první světové války v letech 1915 a 1916, později se vrátil během druhé světové války a definitivně se v tehdejším Československu usadil v roce 1979. Od poloviny 90. let jsme pak naše zvyklosti sjednotili s Evropskou unií, čímž se období letního času prodloužilo na současných sedm měsíců. Legislativně tuto pravomoc vlády upravuje již zákon z roku 1946.
Na druhou stranu má letní čas své zastánce, zejména díky delším večerům. Více slunečního světla po práci motivuje lidi k pohybu venku, sportu a turistice, což prospívá fyzické kondici. Delší dny vítá i ekonomika v oblasti cestovního ruchu a služeb, protože lidé tráví více času v restauracích nebo na výletech. Naopak zimní čas s brzkým stmíváním může u náchylných osob přispívat k sezónním depresím a poklesu energie.
Diskuse o tom, zda je střídání času prospěšné, nebo škodlivé, tak zůstává i v roce 2026 otevřená. Zatímco vědci zdůrazňují rizika pro biorytmus a zpochybňují energetické úspory, část veřejnosti si nedokáže představit léto bez dlouhých světlých večerů. Dokud nedojde k celoevropské dohodě, budeme si muset i nadále dvakrát ročně přeřizovat hodinky a zvykat si na nový denní režim.
Témata: změna času
Související
25. října 2025 9:47
24. října 2025 16:43
20. října 2025 19:14
29. září 2025 20:21
29. března 2025 22:20
29. března 2025 11:55