Vlády po celém světě v době pandemie nemoci covid-19 otevřely své pokladny, aby podpořily ekonomiky. Toto úsilí však přispělo k tomu, že inflace stoupla na nejvyšší úroveň za téměř půl století a zvýšilo se riziko, že rychlý růst cen zakoření.

Centrální banky nyní zvyšují úrokové sazby z cílem dostat inflaci pod kontrolu. Nová studie však tvrdí, že kroky centrální banky nejsou v takovém případě rozhodující.

"Pokud zpřísnění měnové politiky není podpořeno očekáváním vhodných fiskálních úprav, vede zhoršení fiskální nerovnováhy k ještě vyšším inflačním tlakům," uvedli ve studii Francesco Bianchi z americké Univerzity Johnse Hopkinse a představitel chicagského Fedu Leonardo Melosi. V důsledku toho by podle nich vznikl začarovaný kruh rostoucích nominálních úrokových sazeb, zrychlující inflace, ekonomické stagnace a rostoucího zadlužení. V této situaci by zpřísnění měnové politiky ve skutečnosti podnítilo inflaci, aby se dále zvyšovala, a vyvolalo zhoubnou fiskální stagflaci, tedy stagnaci ekonomického růstu při vysoké inflaci.

Rozpočtový deficit USA má v letošním fiskálním roce činit více než jeden bilion USD (24,7 bilionu Kč), tedy 3,9 procent hrubého domácího produktu (HDP). V poměru k HDP tak zůstává rekordně vysoký a v příštím roce by se měl podle odhadů snížit jen nepatrně.

V eurozóně, kterou rovněž trápí vysoká inflace, bude letos schodek činit 3,8 procenta HDP a na této úrovni zůstane několik let. Ve čtvrtém čtvrtletí pak eurozóna zřejmě sklouzne do recese.

Podle studie přibližně polovina nedávného prudkého růstu inflace v USA byla způsobena fiskální politikou a menší důvěrou v to, že vláda bude provádět obezřetnou fiskální politiku. Zatímco některé centrální banky byly kritizovány za to, že problém inflace rozpoznaly příliš pozdě, studie tvrdí, že i dřívější zvýšení sazeb by bylo neúčinné.

Pokud by Fed postupoval se zvyšováním úroků rychleji, snížilo by to inflaci jen o jeden procentní bod, ale za cenu zpomalení ekonomiky o 3,4 procentního bodu, uvádí studie. Aby se podařilo dostat inflaci pod kontrolu, musí fiskální politika pracovat v tandemu s měnovou politikou a vláda musí zajistit, že místo nafukování dluhu sníží výdaje nebo zvýší daně.